Pat a Mat

 Vyhlédla jsem z okna a koukám, na zahradě mám bagr. Takový menší bagr, abych nepřeháněla. A sousedovic chatu. Přesněji jižní zeď sousedovic chaty. Celou. Chata byla dřevěná a docela velká, dvě místnosti, chodba a záchod. Novému sousedovi se vedle jeho luxusní novostavby nehodila, tak ji dal zbourat. K práci si najmul Pata a Mata. Tímto hlásím, že opravdu existují. Mají modrou ušmudlanou dodávku, motorovou pilu a bagr. Oni si nevšimli. Ono jim to spadlo. "Na hodinu jsem od nich odešel!" skučel soused.

Pod spadlou zdí skočila celá moje roky piplaná sbírka bonsají. Stromečky polámané, keramické misky rozbité. S údivem jsem zjistila, že mě to vůbec nezasáhlo. Nedostavil se pocit, že je mi stromečků líto ani vztek. Možná mi to ještě vnitřně nedošlo. Možná jsem dosáhla nirvány a ztráta hmotných statků je pro mě bezvýznamná. Možná jsem tak vyhořelá, že je mi všechno šumák.