Nachrblaná

 Že prý spolužačky chodí do školy nemocné. Úplně normálně. Říkala Anči v pátek, když dovlekla jakousi hnusnou chrchlavku. Odhopkala k lékaři a vrátila se s antibiotiky. Dnešní mládež nic nevydrží. Říkala jsem si přesně do pondělka. V pondělí jsem začal smrkat, teplota vystřelila vzhůru, v krku peklo. Směnu v práci jsem jaksi přetrpěla, chrchlající a trpící. Jsem drsňačka, dva tři dny se vyležím a bude dobře. Ležela jsem poctivě. Kromě celodenního spánku jsem podnikala pouze krátké vycházky na záchod a do ledničky. Po třech dnech nebylo líp, bylo hůř. Doplazila jsem se k doktorce a nafasovala něco antibiotik. Horečky ustoupily. Víkend jsem strávila ještě v posteli, ovšem velice pilně. Lin jsem dopletla svetr k narozeninám (co na tom, že ho dostala s týdenním zpožděním). K vlastnoručně uháčkované síťovce přišla uši. A doháčkovala šátek. Skoro všechny nedodělky, co se mi povalovaly v košíku s klubíčky, jsem zlikvidovala.

V pondělí jsem se k velké a upřímné radosti šéfky vrátila do práce. Už od dveří jsem viděla, že nám přišla nová vlna. Hromada nové vlny. Takovému pokušení nešlo odolat a něco barevných klubíček jsem si ještě ten den nesla domů.Jako já stejně ještě dost chrchlám a venku je hnusně. O víkendu nebudu robit na zahradě ani nepůjdu na žádný výlet, zůstanu celý den ve vyhřáté v posteli a budu plést. A háčkovat. A příbuzné musím varovat, že Ježíšek letos nosí výhradně měkké dárky.