Bílé Karpaty - Žítková

 Ve Vlárském průsmyku je úžasný obchod. Úžastně zásobený alkoholem, ten tvoří významnou část sortimentu prodejny. Něco minerálek tam taky měli, tak jsme doplnily zásoby a kofolu si vypily na lavičce před obchodem. Červená značka nás horkým ránem vedla k dalšímu kopci. Minuly jsme turistické přístřešky, tábořily tu rodinky a děti se máchaly ve Vláře. Došly jsme k brodu. Ehm, jako že Vláru musíme brodit? Voda byla čistá a příjemná, uprostřed proudu jsem si vymáchala notně již zapáchající tričko. Seděly jsme na břehu, sušily si nohy a prý "Mami, koukej, červená značka, měly jsme přijít odtamtud." Tak ono se to možná nemuselo brodit? Ono se dalo jít jinudy a třeba tam byl i most?

Lesní cesta se klikatila stále vzhůru, ubíjející horko nás nutilo zastavovat, utírat zpocené čelo a nadávat. Na rozcestí jsme zjistily, že místo červené značky jdeme po modré. Ne že bychom bloudily, to vůbec ne, jen jsme si malinko zašly. Však se na tom rozcestí sedělo hezky. Chladný vrch vůbec nebyl chladný a Javorník zklamal úplně, takové ošklivé pusté místo bez laviček to bylo. Pomalu jsme došly do Žítkové.

les rozpálený vedrem a stínu málo

Na kraji Žítkové stála romanticky se rozpadající stodola a v ohradě se pásly ovce. O kus dál se taky pásly ovce. Všude se pásly ovce. Každá louka byla pečlivě obehnaná elektrickým ohradníkem a za ohradníkem ovce. Nebo krávy. Podle mapy jsme měly dojít ke studánce, ale pře studánkou byla cedule "soukromý pozemek - vstup zakázán" a ještě nějaké řeči o kameře, tak jsme usoudily, že bude lepší dojít do hospody a vodu si vyptat tam. Hospodu tam mají luxusní, krásnou uvnitř i venku a dobře vaří, ani s naší bezlepkovou dietou usměvavá servírka problém neměla. Aj vodu do petek nám natočila.

Přespat jsme chtěly u rybníka, podle internetu byl vhodný k rekreačnímu koupání a louka u rybníka vypadala moc hezky. Realita byla jiná - rybník je už nějaký rok soukromý, o nějakém přespávání na louce nemohla být řeč. Ale vykoupat prý se můžeme, říkali domorodci, to majiteli nevadí. Jen tam má kameru a  když mu tam lidi dělají bordel, přijede a vyhodí je. Tak jsme tam vlezly. Kamera mířila přímo ke schodům do rybníka. Voda byla cítit po rybách. Touha smýt ze sebe dvoudenní směs potu, repelentu a opalovacího krému zvítězila nad pomyšlením, že pán bude mít záběry dvou nahých ženských cahctajících se v jeho rybníku. Osvěžené vydaly jsme se hledat nějaký šikovný flek na spaní.

Našly jsme Boží muka, u nich lavičky, mezi nimi místečko akorát na dva spacáky. Dobře se tam spalo. Jen ráno obyvatelé nejbližší chalupy museli séct trávu králíkom a kontrolovat záhony zrovna na té straně zahrady, co byla mukám nejblíž.