Radikální střih

Jak já pořád nemám na nic čas, nemám ani čas zajít ke kadeřnici. Tak mi vlasiska bujela, rostla a kroutila se, tu a tam jsem šedivějící pěšinku dobarvila nějakou barvou, co byla zrovna v akci a bylo mi jedno, že se mi na hlavě objevují fleky a mapy v libovolných odstínech hnědé, červené a rezavé. Až mi teplé počasí přípomnělo, že v dlouhých vlasech je docela horko.Jeden či dva výlety se daly se zpocenou hlavou přežít. A potom Liána vyhlásila, že až dopíše bakalářku, půjdeme spolu někam na výlet, někam daleko a na více dní. Jak se blížil termín odjezdu, nenápadně jsem doma naznačovala, že si vlásky nechám trochu zkrátit. Možná i trochu víc. Drazí příbuzní mě od tohoto nápadu zrazovali a trousili poznámky, že mě nebudou znát, nebudou se ke mě hlásit a vůbec nebudu jejich maminka/manželka.A ujišťovali mě, jak mi dlouhé vlasy sluší. Tak jasně, na slet čarodějnic je to účes ideální. Temné ve větru vlající zacuchané háro, co může být lepšího? Nechala jsem rozhodnutí osudu. Prostě půjdu do kadeřnictví, kde se neobjednává, když tam bude fronta, vrátím se domů, když ne, nechám se ostříhat. Nebyla tam ani noha. V křesle jsem strávila hodinu a po té hodině kadeřnice smetla z podlahy dobrého půl kila vlasů. Vypadám jinak. Ježibabí vzhled je ten tam. Mám lehkou hlavu, vzdušné vlásky a o víkendu budu nejkrásnější vandračkou v Bílých Karpatech.