Oprava lehátka

Si to tu zapíšu, abych si za pár let, až se lehátko znovu rozpadne, vzpomněla, jaké to bylo, když jsem ho opravovala. Obzvášť odvážným jedincům můžou následující řádky posloužit jako návod. 

1. Z hůry sneseme staré potrhané lehátko.

2. Obejdeme ve městě všechny obdhody s textilem v marné snaze koupit lehátkovinu. Nejen že nemají požadovanou šířku či barvu, oni vůbec lehátkovinu nevedou.

3.Objednáme lehátkovinu na internetu. Ne že by tam byl bůhvíjaký výběr barev a vzorů, ale mají aspoň správnou šířku (45 cm).

4.Zajdeme koupit hřebíčky. Hřebíčků je naopak nečekaný výběr. Ty správné se jmenují čalounické a jsou 16 mm dlouhé.

5.V den opravy lehátka je venku 35°C ve stínu. Na sluncem rozpáleném dvorku mnohem víc. Staré hřebíčky jsou zrezivělé, ulamují se jim hlavičky a nejdou vytáhnout ven. Smáčení zarezlíků potem kapajícím z čela nepomáhá.

6. Vztekle přitloukáme nový potah na lehátko. Rádoby vztekle, bo na opravdový vztek už došly síly. Ale i pomyšlení na vztek se počítá (doufám).

7. Renovované lehátko přeneseme do stínu. Uvelebíme se, svoláme ostatní členy rodiny a dovolíme jim, aby obdivovali lehátko a velebili šikovné ručičky, co ho opravily.