Teploty rychle klesly pod bod mrazu, něco i nachumelilo a zase roztálo. V Čechách prý byla aj ledovka.
Užila jsem si pár krušných dní s bolavým uchem, takže jsem si dávala o to větší pozor, abych se důkladně balila do mnoha vrstev teplého oblečení. Včetně čepice. Já na čepici nemám hlavu. Nechápu, jak to. Na fotkách z dětsví vypadám v kulichu zavázaném pod bradou na mašličku velice roztomile. Dnes, ať si na hlavu nasadím baret, klobouk nebo kulicha, vypadám leda jako retardovaný skřítek. Tuhle jsem šla městem, potkala jsem postupně tři kamarádky a ani jedna mě nepoznala. Přátelsky jsem pozdravila odhodlaná potřást jim packou a popřát veselé Vánoce, sice odpověděly, ale v očích jim bylo jasně vidět, že vůbec netuší, kdo je to zdraví a kam by toho podivného tvora zařadily. Doma jsem potom před zrcadlem zkoušela různé způsoby, jak si nasadit čepku, abych vypadala aspoň trošku civilizovaně a poznatelně, leč nezadařilo se. Holt bude neznámý retardovaný skřítek chodit městem až do jara.
