Brejle

Vánoce na krku, čas úklidového běsnění. Vstala jsem časně, vydrbala kuchyň do voňava a blyštiva a usedla k noťasu. Ano, i na blogísku je čas uklidit. Třeba článek o doktorech jsem psala někdy před rokem a nakonec nedopsala. Tož pro pořádek zveřejňuji teď.

Blahý čas nezaměstnanosti rozhodla jsem se využít maximálně smysluplně. A začala jsem obcházet všechny lékaře, u kterých jsem už dávno měla být na preventivce, ale kvůli práci neměla čas. Protože já přeci zastávám samé veledůležité a nezastupitelné pozice, při kterých se nemůžu na půl den utrhnout k doktorovi. 

Na gynekologii jsem se dozvěděla, že mám růžové sliznice, na mamografu zdravá prsa a u zubařky, že je poznat, že si pravidelně čistím zuby. Potud dobré zprávy. Na očním jsem dostala recept na první brýle na čtení. Pořídila jsem si obyčejné levné plastové s vědomím, že mě v nich nikdy nikdo neuvidí, tudíž nemusí být hezké. Nějak mi v tu chvíli nedošlo, že je potřebuji při nákupech, abych přeluštila složení potravin. Tak nakupuju hlavně maso a zeleninu a snažím se oddálit okamžik, kdy budu muset brýle v obchodě nasadit na nos. Popravdě, nepřijde mi, že v nich vypadám až tak hrozně, ale když ona se mi Anči tak smála, když mě v nich poprvé viděla! A muž mi také nemusel říkat, že v nich připomínám babku.

Aktualizace: i po roce dostávají moji drazí záchvaty hurónského smíchu kdykoli si nasadím čtecí brejle na nos.