Hablina | Lysá hora

Po vydařeném výletu na Ropici nás nic nebolelo, tož jsme se vydaly na další výšlap. Královnu Beskyd máme obkoukanou ze všech stran, tak tentokrát že půjdeme nahoru a podíváme se na Beskydy z jejího vršku. Ježto nás nebaví chodit stále stejnými cestami, vymyslely jsme si trasu od Armaturky - to je lyžařské středisko v zimě velice populární, v letním období opomíjené a nenavštěvované. Dojely jsme k němu úzkou klikatou silničkou mezi kopci a jen jsme zaparkovaly vůz na pustoprázdném parkovišti, už na nás jakýsi týpek z balkónu halekal, kam že jdeme. Zašly jsme dovnitř, nápis "otevírací doba dle dohody" nás pravda malinko znejistěl. Ale otevřeo bylo. Z týpka se vyklubal člen personálu, pivo nám načepoval ochotně a ujistil nás, že i na oběd můžeme přijít, až se z Lysé hory vrátíme. Též nás strašil, že je to tuze daleko. Slíbily jsme, že se určitě na jídlo stavíme. A vyrazily jsme od Armaturky dolů. Ehm....no dobrá, na křižovatce jsme sice šly opačným směrem, ale přišly jsme na to už po pouhopouhých sto metrech, což se jako bloudění ani nepočítá. Žlutá značka nás vedla dolú a ještě níž, šlapaly jsme údolím potoka a vůbec se netěšily, jak moc potom půjdeme nahoru.

Docela nás překvapilo, že na rozcestí jsme potkaly dva turisty - šly jsme místy pustými a nenavštěvovanými. Hlavní turistická tepna vede po červené, na tu jsme se dostaly kousek nad rozcestím Vyšní Mohelnice. Za ohradníkem se pásly krávy, z pohledu na ně jsme dostaly hlad, tož jsme posvačily a psychicky se připravily na nejhorší.

Nejhorší bylo nekonečné stoupání kamenitou stezkou. Srdce mi divoce bušilo a tep se dostával do předinfarktových hodnot. Kamarádka přede mnou svižně stoupala do teho krpálu, já za ní funěla a každou chvíli se zastavovala v očekávání, že padnu a už nevstanu, vlastně jsem se na to padnutí i trochu těšila, ale ono nic, nohy se samy od sebe pomalu plantaly dál a zakopávaly o kamení. A potom to přišlo....

Poslední kousíček před cílem. Vršek Lysé se před námi vyloupl, asfaltka se přiblížila stezce pro pěší, odvážní jedinci se škrábali nahoru přímo po sjezdovce, méně odvážní a více schvácení ťapkali po asfaltu. Rovnou ke stánku s občerstvením. Čekala nás tam kofola, pivo a panák, to vše na terase s luxusním výhledem na Beskydy a přilehlá slovenská pohoří. Bylo docela horko, tudíž opar, fotky z vrcholu se mi moc nepovedly, tož aspoň jednu předvrcholovou sem dám.

V dobré náladě jsme šlapaly zpátky na Armaturku. Kamarádku rozbolela kolena, tak jsme vynechaly kamenitý chodník a vracely se po asfaltu a když už jsme šly po asfaltce, tak jsme si aspoň našly asfaltku neturistickou, bez značky a objevily jsme pár tuze hezkých míst, třeba loveckou chatu Nové dvory velice překrásným krmelištěm, dokonce i fotopast tam měli. By mě docela zajímalo, jestli vyfotila i nás, jak jsme to tam okukovaly.

Na Armaturku jsme došly k pozdnímu obědu. Kuřecí plátek byl šťavnatý a dobře ochucený, obsluha milá a wifi měla dobrý signál i na terase.