Když chcete vidět staré dřevěnice, můžete se jít podívat do skanzenu....anebo na moravsko slovenské pohraničí.
Šopa nebo sklépek?
O vycházce samotné není přiliš co napsat - počasí bylo ideálně turistické, sluníčko svítilo, ale ne moc, teplota tak akorát, aby nám nebyla zima ani horko a dobře se šlo. Na Bumbálce jsme nechaly auto, v hospodě načerpaly energii na cestu (ne, nezpumprlíkovaly jsme se, jen malinko ochutnaly). Na Smutníkách jsme odbočily na modrou značku a byly jsme v cizině, tedy na Slovensku. Modrá se změnila na červenou a dovedla nás do Vyšného Kelčova. Vyšný Kelčov je takové kysucké Šangri-la. Údolí uprostřed lesů, široké, líbezné, sluncem zalité, domy upravené, hospoda s pěkným posezením a příjemnou hospodskou, to všechno dohromady nás lákalo, abychom zůstaly a neodcházely pryč....No nebylo by marné pořídit si tady chalupu. Na víkendy a na důchod.
Zachovalých dřevěnic různého stáří, pečlivě udržovaných, potkaly jsme po cestně přemnoho. Zamilovaně jsem chalúpečky obíhala ze všech stran a snažila se najít kompozici s co nejmíň viditelnými prvky civilizace. Víte, pořídit fotku chalupy bez satelitu na štítu je kumšt. Pravda, jen v Kelčově jsem viděla tradiční roubenku s bílými plastovými okny. Z Kelčova jsme se vracely jinou cestou, též dřevěnicemi lemovanou. Od některých vybíhali velice uštěkaní psíci a přátelští chalupáři, podle řeči většinou národnosti české. Psíci štěkali mezinárodně, zejména jeden jezevčík nám dával hlasitě najevo, že nám natrhne gatě, jakmile se přiblížíme k plotu.
Tahle vypadá docela opuštěně, že?
Došly jsme k chatě Kminek, turistů tam bylo, že jsme si ani pivo nedaly, jen jsme svačinu snědly a mazaly zpátky k autu. Pivo jsme si daly až v naší oblíbené občerstvovně a den zakončily na Základně obligátním grilováním buřtů.