Běžkovíkend

 Účel expedice: projet se konečně na běžkách.

Což se zadařilo. Cesta byla komplikovaná - Anči vyrostla z oteplovaček, tož jsme se musely stavit ve Sportissimu pro nové, babička si potřebovala nakoupit zásoby jídla, tož aj do rožnovské Billy jsme se stavovaly. Opět jsme se autem nedostaly až k Základně a zásoby jídla, vody a briket jsme musely přenášet ručně a tahat na bobech. To nás velice zmohlo. Babička postavila na kafe, škrtla zápalkou...a plamínek z bomby zlehka zaplápolal a chcípnul. Došel plyn. I vypravily jsme se do dědiny pro novou bombu a protože jsme už byly opravdu utahané, daly jsme si kafe tam. Anči mezitím pilně topila v kamnech. Když jsme se vrátily, byl čas právě k obědu (grilované kuře z Billy).

Po obědě jsme vyrazily na běžky. Ači se nechtělo jet moc daleko, ona nejraději vystoupá nahoru k odbočce a pak šusem sjede zpátky k Základně, ale slíbila, že se mnou pojede i kus dál. Sněhu bylo málo, musely jsme dávat pozor, abychom nenajely na bláto či kameny. Anči se otočila u druhé zatáčky (ze tří), já nad Mezivodím.

hmlisto
 

tak to tam vypadalo všude
 

V noci bylo relativně teplo a v neděli svítilo slunce, běžkaři se vraceli kolem Základny a smutně hlásili, že stopa už není sjízdná. Tak jsme šly alespoň na vycházku do obůrky. Tam bylo sněhu dost a Anči se vrátila pro běžky, že se naposledy projede. Rodince, co se zastavila přímo pod výjezdem z lesa a nazouvala si běžky, by měl někdo vysvětlit zásady pohybu ve stopě - hlavně že stát naprostřed cesty a neuhnout je fakt pitomost. Anči zuřivě brzdila, ale stejně do nich vlítla. Následovalo rychlé balení a odjezd domů s mezipřistáním v nemocnici, kde dítku zrentgenovali natlučenou ruku a opatřili ji slušivou ortézou.

šiškulák

sus scrofa