A bylo mi hůř

 Po dvoutýdenním vánočním marodění jsem se nějak dlouho nemohla zmátořit. Pořád jsem se cítila slabá, unavená, i třetí týden jsem kašlala. A doufala, že se to časem samo spraví. Začala jsem zase chodit cvičit - v tělocvičně zažívám přívaly energie a po cvičení je mi vždycky moc fajn. Libé pocity se ale nedostavily, byla jsem ještě unavenější, bolely mě svaly, kosti, klouby...možná jsem jen měla ještě týden počkat a ne sportovat hned týden po nemoci. Druh den jsem byla utahaná, svalovicu jako už dlouho ne, dokonce i třetí den. A pořád jsem doufala, že se to spraví. Hlavně nepolevovat a hýbat se pravidelně...

Potom mě kamarádi zlákali na plavání, bylo to fajn, ale ne tak super, jak jsem čekala. A potom byla sobota večer a já se začala dusit. Noc byla zmatená, neustále jsem se budila, bo jsem nemohla pořádně dýchat, spala jsem s Ventolinem v hrsti a občas si foukla. Ráno jsem se cítila dobře, šla jsem nakoupit a jak jsem se vrátila ze sychravé venkovní zimy domů do tepla, dusila jsem se zas. Vyhlásila jsem stávku a začala odpočívat.

Ve středu jsem vylíčila celé to story své alergoložce. Prohlédla mě, poslechla, udělala spirometrii - a hleďme, plíce nefungují jak by měly. Snad je to tím, že jsem byla dlouho nemocná, snad počasím. Zvýšila mi mou pravidelnou porci kortikoidů a za týden se mám přijít ukázat.

A proč to tu celé píšu? Protože teď budu celý týden jen odpočívat, lenošit a vysedávat u noťasu! Těšte se...