I další víkend měl být horký. Naplánovala jsem útěk z rozpáleného města do chladivého stínu beskydských smrků....a babička mé plány smetla ze stolu, že prý bude moc horko a že raději zůstane doma (rozuměj v paneláku se všemy okny orientovanými k jihu). Urazila jsem se, zavřela všechna okna v baráku a strávila víkend v chládku obývacího pokoje.
A potom se ochladilo. Babička zajásala, jaké je perfektní počasí a zavelela odjet na Základnu.
Zima mě rozdrkotala, jen jsem vystoupila z auta. Zatopila jsem v kamnech, babička vytáhla křížovky, Anči knížku. Tož to ne. Když jsme v Beskydech, půjdeme na vycházku. Babička se nechala přesvědčit poměrně snadno, dcera dostala jeden ze svých pubertálních záchvatů a odmítla se hnout z gauče. Sbalily jsme si batohy, Anči zanechaly svému osudu a vyrazily do lesa.
Pršet začalo ještě na prvním kilometru. Ne moc silně, zato vytrvale. Ne tolik, abych si navlékla pláštěnku, ale dost, abych si musela sundat zapršené brýle. Babička roztáhla deštník a ťapkaly jsme proti proudu potoka Lučovce. Mám z té cesty hodně fotek potoka - cesta ho kopíruje skoro přesně a nic jiného tam k focení není.
Došly jsme k nádrži Kocián - tam jsou lavičky, kde se dá posedět, tož jsme posvačily, trochu si odpočinuly a stejnou cestou se vrátily zpátky.
A taky tam kvetly bodláky.
Na Základnu jsme se vrátily docela ucaprtané - babička obzvlášť. Usadila se u okna a až do večera luštila křížovky. Déšť zhoustl a pršelo i celou noc. Ráno nás probudil pravý beskydský liják a jelikož se počasí nelepšilo, sbalily jsme se a jely domů.