Hablina | Javorníky a Stratenec

Předpověď počasí hlásila horký víkend. Tož jsme s kamarádkou přemýšlely, kam před vedrem utečeme. Beskydy byly jasným cílem, vymyslely jsme několik perfektních výletů, zvítězil ten s nejvyšší nadmořskou výškou. A jely jsme do Javorníků. Do Velkých Karlovic trefím dobře. Najít odbočku na Podťaté taky nebyl problém. Potom jsem malinko zakufrovala a když jsem potřetí najela na jakousi místní cestu k chatám, raději jsem se zeptala. Bodrý důchodce zahovořil valašštinou tak ryzí, že by ji měl vyučovat v místní škole. Navedl nás na správnou cestu (ne že bych tam už předtím nejela, jen jsem na druhém rozcestí odbočila vlevo místo vpravo) a my bez potíží dojely k Bačkárce. Místo parkoviště, které ukazovala mapa, našly jsme něco jako místo pro otáčení lesních vozidel. Stála tam stařičká tatrovka bez značek, tak jsme jely dál. Zaparkovaly jsme u Penziónu Javorník a vyčerpané spletitou cestou daly jsme si pivko. Ač na Slovensku, platily jsme českými korunami - to nám udělalo radost, že koruny brali, neb ani jednu z nás nenapadlo, že bychom si s sebou měly vzít eura. Seděly jsme ve stínu a kochaly se výhledy na Beskydy.

Po žluté značce jsme podešly Veľký Javorník a šlapaly k rozhledně Stratenec. Spolu s námi šlapalo nejspíš celé Slovensko - štrůdly svátečních výletníků se táhly v obou směrech, doplňované o pelotony cyklistů. Hřeben k rozhledně je nezalesněný, výhledy na Beskydy úžasné. Rozhledna Stratenec je trochu přerostlá kazatelna a davy notně podroušených Slováků odpočívajících v jejím stínu nás odradily od výstupu těch asi dvaceti úzkch hůrových schodků s velice úzkým průlezem na konci. Pokračovaly jsme na Malý Javorník.

Tam bylo o poznání klidněji, cyklisté skoro žádní, turisté střízliví. Posvačily jsme, poseděly a stejnou cestou se vracely k rozhledně. Davy mezitím odešly, vylezly jsme na rozhledničku, vyfotily výhledy a šlapaly na Veľký Javorník. Cesta z kopce byla lehce bolestivá - začaly se mi ozývat kolena. Budu muset výletovat častěji, abych je rozchodila.