Co bych pro ně neudělala...

 Před pár dny dostalo jedno kotě nějakou infekci do oka. Kotěti jsem několik dní zalepené očičko léčila, kapičkami vykapávala, až se docela uzdravilo a dnes už koťátko zase vesele kouká. Příčina byla jasná - neuvěřitelný nepořádek a špína na naší půdě. Neuklízelo se tam......no hodně dlouho. A bylo to znát. Nadrogovala jsem se práškem a kapkami proti alergii, nos vystříkala sprejem, vzala si koště a lopatku a šla uklízet. Lidi, to vám byla robota! Půl dne jsem na hůře strávila v oblacích prachu, Kato nosil dolů po žebříku kýble se sutí, co tu zbyla po opravě střechy, plný pytel starých hadrů a prapodivných krámů jsem naplnila. Urovnala jsem rozházené věci v regále - to je takový regál, kam se odkládají všechny ty nepotřebnosti, které je člověku líto vyhodit. Dvacet třicet let si tam poleží a pak teprv můžou jít do popelnice. Krabice plná zavařovaček. Sáček starých pojistek (dávno máme jiné jističe). Sedačka na kolo - po mně. A spousta podobných pokladů. Uklízela jsem celé nedělní odpoledne. Večer jsem smrkala černě a půdu byste nepoznali. Část jsem nakonec ohradila deskami, aby se koťata, dokud jsou malinká, netoulala kde nemají. 

malý pacient (i s kapkami v oku)