Při pololetním běžkování jsem si ujasnila tři zásadní věci:
- nevyhovují mi běžky z šupinama
- běžky z půjčovny jsou zlo
- chci své vlastní běžky
Tak jsem si udělala radost a na Hostýn svištěla na vlastních nových běžkách. Na výlet jsem s sebou vzala Liánu, začínala už trochu žárlit, že všude jezdím s Anči. Vyjely jsme a kolem nás bylo jaro. Až nad Bystřicí začal být vidět sníh a na Tesáku nás přivítal hnusný studený vichr. Sněhu tu bylo dost. "Pomůžeš mi obout běžky?" kvíkla Liána. "To snad zvládneš sama, ne?" odbyla jsem ji. "Když já na tom v životě nestála..." Aha. Tak to bylo překvapení. Proklela jsem všechny draze placené školní kurzy lyžování - opravdu nemohli na jeden den postavit děcka na běžky? To za mých mladých let....
Před námi bylo osm kilometrů na Hostýn a zase zpátky. Podle internetu nás čekala stopa frekventovaná, leč neupravená. Když se jmenuje Hostýnská magistrála a jezdí po ní hodně lidí, bude určitě super a zvládne ji i novopečená běžkařka Liána.
Hostýnská magistrála díky svému stavu a terénu není vhodná pro začátečníky. Vyhovuje nadšencům, kteří si chtějí zablbnout - tak jsme si nechtěně vyzkoušely skok na běžkách, jízdu na boulích, příkré sjezdy zakončené pády - Liána přísahala, že udělala s běžkama přemet a tuze jí mrzelo, že jsem ho neviděla - v tu chvíli jsem se sbírala ze závějí kousek před ní. Nebyly jsme samy, kdo se tam válel ve sněhu, padali i velice vysportovaně vyhlížející mladíci. Cenu za odvahu si zaslouží starší manželský pár, který přijel až od Břeclavi aniž tušil, co ho čeká, cenu za rozvahu slečna, co za svým přítelem šlapala skoro celou cestu pěšky s běžkama v ruce.
kochy koch - na Klapinově fučelo, ale byly tu lavičky a jediný rovný kus cesty
z Tesáku na Hostýn
Důležité: Letos už to nestihnu, ale příští sezónu sem určitě vezmu Anči!