Hablina | Milý deníčku

 Marodím a začínám se nudit. První čtyři dny to šlo - bylo mi tak mizerně, že jsem furt spala. Budila mě jen zimnice, hlad ani žízeň jsem neměla. Zkoušela jsem se dívat na filmy, ale nedokázala jsem udržet oči otevřené tak dlouho, abych viděla aspoň jeden celý. Zimnice neměla dlouhého trvání, mnohem víc jsem se potila. Potila jsem se tak, že jsem nenápadně osahávala radiátory, jestli náhodou nějaký zlosyn nezapnul kotel. Radiátory byly studené, já horká. 

Upocený spánek doprovázely velice divoké sny - stoupala jsem po bílém točitém schodišti kamsi nahoru, končilo klenbou a já věděla, že schody musejí někde pokračovat a nemohla najít, kde. Z pračky trčela ruka kostlivce se zbytky šlach a slabých špatně očištěných stop po krvi a tkáních. Kostlivec vylezl a vydal se za mnou. Byla jsem docela klidná, než po mě chtěl hodit ten velký kámen.

Nudit jsem se začala včera odpoledne. Z nudy jsem chvíli skládala skládačku, co se mi tu nedodělaná válí už od zimy. To mě zmohlo, takže jsem usnula. Vzbudila jsem se večer a samozřejmě úplně propocená. Na skládání už nebylo dobře vidět, tak jsem si pustila na youtubu stařičký sitcom - usnula jsem, tuším, v půlce druhého dílu. Probudil mě šramot za hlavou. Za zdí za hlavou. "Asi ježek" pomyslela jsem si a znovu usínala. Šramot byl jakýsi silný. Zvážila jsem možnost, že by nemuselo jít jen o ježka - zvlášť ve vztahu ke skutečnosti, že na vedlejší zahradě začíná soused stavět a má tam složené lešení - a šla probudit muže. U sousedů jsme neviděli nic podezřelého, tak jsme aspoň rozsvítili, aby bylo vidět, že jsme vzhůru. A šramot opravdu ustal. Spala jsem pevně až do rána. 

Když jsem se, celá zpocená, probudila, Anči pobíhala po baráku a kvílela, že zaspala. O chvíli později seděla na gauči a jásala, že má ještě spoustu času. Konečně odešla do školy a zase se vrátila. Vrátila se asi pětkrát. Neměla jsem sílu zjišťovat, proč. Znovu jsem usnula a probudilo mě až horké kafe vedle postele. Někdy se hodí, že je muž doma.

Milý deníčku, byla to dřina, tenhle zápis, úplně mě to zmohlo, jdu spát (tedy ne že bych doopravdy šla - jen položím notebook vedle postele, zasunu se hlouběji pod peřinu a usnu. Dobrou noc.