Herka v Beskydech - I. díl

31. srpen 2014 | 20.26 |

 Herka je moje kolo, aby nedošlo k mýlce.

Chtěla jsem si vzít do Beskyd kolo už loni, hned jak zavedli cyklobus Přerov - Bumbálka. Já děvče naivní šla jsem si zarezervovat jízdenky dva týdny předem a neuspěla jsem, cyklobus byl beznadějně vyprodaný na celou sezónu. Letos jsem tudíž neváhala a hned, jak se na internetu objevila informace o letošních jízdách cyklobusu, to bylo někdy v květnu, zakoupila jsem tři místenky a těšila se na víkend na kolech.

Naše kola jsou starší kousky vyžadující pravidelnou péči a údržbu. Nejprve jsem dovedla k opraváři Herku. Opravář dal do kupy povolený střed, vyladil přehazovačku, jako bonus kolo přifouknul a namazal. O týden později došlo na Liánin vehikl. Opravář lomil rukama, že s ním nepůjde nic dělat. Nakonec přeci jen jakýmsi kouzlem docílil toho, že přední brzda přestala soustavně přibržďovat a také namontoval nové pedály - ty původní se pod nohama velice podezřele vlnily. V pátek před polednem se vrátila Liána z tábora. V pátek odpoledne jsme stály v prodejně našeho milého opraváře a Liána si kupovala nové kolo.

V sobotu ráno jsme - Haru, Liána a já - na zastávce netrpělivě čekali na cyklobus. Přijel se značným zpožděním. Pár cestujcích se vyšlo protáhnou. "Tam se nevlezete, už v Lipníku dva lidi nevzal" strašili nás. Autobus byl narvaný. Přívěs na kola byl narvaný. Řidič nacpal naše kola do zavazadlového prostoru a my nastoupili. Cyklisté v upnutých oblečcích tvořili nepřehlédnutelnou většinu cestujících, zbytek byli důchodci, co s košíky a taškami vyrazili do Beskyd na houby. Místenky nemístenky, sednout nebylo kam. Jediné a poslední volné místo obsadila Liána, mě nakonec pustila sednout sympatická paní. Haru stál až do Rožnova - až tam kdosi vystoupil.

 Na Bumbálce jsme nasedli na kola a vyrazili k Základně. A vzápětí sesedli. To, co pěšímu turistovi přijde jako pohodová lesní cesta, cyklistovi se jeví jako nepřekonatelně kamenitá neprůjezdná hrůza. Tedy pro cyklistu na obyčejném kole - horáka neměl nikdo z nás. Nu dobrá, tak půjdeme prvních pár set metrů pěšky. Asfalt, při pěších výletech tak proklínaný, vítali jsme s nadšením. Udělali jsme si malou zajížďku k Maxovu klauzu, tam chvíli poseděli a posvačili. Na Základnu jsme dojeli v dobré náladě a bodejť by ne, když jme skoro celou cestu svištěli z kopce. Uvaříme oběd a vyrazíme někam na výlet. Zapnula jsem jističe - a nic. Světlo se nerozsvítilo, elektřina nešla. Vydala jsem se zjišťovat, proč. Přičinu jsem objevila brzy - nějaká dobrá duše nám ukradla elektrické vedení. Dobrých 70m káblu bylo pryč. Nastala doba temna.

bumbmax
příjezd - asi 11km

Naštěstí je Základna vybavená pro jakoukoliv krizovou situaci. Kafe jsme si uvařili na starém plynovém vařiči a odjeli do druhé nejbližší hospody naplánovat, co dál. Do druhé nejbližší hospody proto, že se tam grilovalo a já měla chuť na makrelu.

Liána si dala grilovanou kukuřici, Haru chtěl něco malého, tož si objednal polévku. Porce polévky byla opravdu malá, takže nám, myslím, malinko záviděl.

Nebyl důvod trávit na Základně moc času, tak jsme si vyjeli na malý výlet. Nejprve do kopce po lesní cestě, potom kousek po hřebeni a dolů na asfaltku. Vymyšlené jsem to měla dobře, jen jsem podcenila skutečnost, že spojnici mezi hřbetem kopce a asfaltkou v údolí jsem šla jen jedenkrát a to ještě v opačném směru. Tak se stalo, že jsem - nic zlého netuše - kolem správné odbočky profrčela vysokou rychlostí a další už tam nebyla (ač podle mapy být měla, ale věřte mapám, že ano). Haru se mě tázal, kdy už pojedeme po slibovaném asfaltu a já tu cestu viděla, ano, vinula se kdesi hluboko pod námi a my kodrcali po kamenité cestě vedoucí souběžně s ní, jen o pár desítek metrů výš. Na Mezivodí jsme si jako odměnu za hrbolatou jízdu dopřáli oběd na Ondrášově dvoře. Hezky tam bylo. Některé chatky připomínaly domečky z ruských pohádek a servírky ve valašských krojích hovorily po slovensky. Jídlo tam podávali chutné a cenově jen mírně nad místním průměrem, k lepšímu trávení hrála krojovaná cimbálovka. 

Na Základnu jsme se vraceli po silnici první třídy, naštěstí za velice mírného provozu. Byly to nejpohodovější tři kilometry z celého výletu.

vylet
lehce kodrcavý výlet

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Herka v Beskydech - I. díl mirekČ 06. 09. 2014 - 23:15
RE: Herka v Beskydech - I. díl marinka 08. 09. 2014 - 20:59