Hablina | Radost i rozčarování

 V pátek jsem se hnala z práce, jak nejrychleji to šlo, abych viděla ten zázrak, co Anči přinesla ze školy. Vysvědčení dopadlo zhruba tak, jak jsem čekala a mnohem lépe, než čekala Anči. Měla povolenou jednu čtyřku - z informatiky - a tu také donesla. Ostatní učitelé se slitovali a přiklonili se k lepší známce, i tak bylo trojek nepříjemně mnoho. Dvojka z tělocviku překvapila, proč nemá jedničku, netuším. Nemile překvapila též ředitelská důtka "za neplnění školních povinností, časté zapomínání úkolů a pomůcek".  Jednak, že mi to nepřijde jako dostatečný důvod k udělení ředitelské důtky, jednak, že podle žákovské knížky se oproti předchozímu školnímu roku o hodně zlepšila. Z ředitelské důtky se tak stává zbytečný cár papíru vypovídající cosi spíš o škole, než o děcku. Suma sumárum - z vysvědčení mám radost já i dcera.

Vysvědčení jsme samozřejmě oslavily, zašly jsme na kebab, pochodily po nákupech, udělaly si hezké maminkovsko dcerunkovské odpoledne. Před námi jsou dva měsíce bezstarostné svobody bez stresu a bez nervů, bez nic neřešících třídních schůzek, pubertálních spolužákůa a šikany.