Veřovické vrchy podruhé

15. červen 2014 | 20.51 |

 Veřovické vrchy jsem prošla už v dubnu s Anči. A jelikož kamarádka chtěla po minulé neplánovaně prodloužené tůře výlet o něco kratší a o něco méně asfaltový, Veřovické vrchy byly první  volbou. S Anči jsem šla z Frenštátu do Mořkova, s kamarádkou - aby byla změna - z Veřovic do Hostašovic.

Žlutá značka vede z veřovického nádraží podél plotů místních usedlíků, což je pro turisty mírně matoucí. Chvíli jsme váhaly, jestli opravdu máme jít uzoučkým chodníčkem vyšlapaným v trávě za plotem. V Padolí jsme odbočily doleva na modrou, ta se zpočátku klikatí v serpentinách, potom stoupá vzhůru přímo na vrchol Javorníku, ztrácí se mezi stromy, pěšinek je v lese vyšlapaných mnoho, k cíli vedou nejspíš všechny. Funěly jsme hodně, nadávaly jen docela malinko. Na lavičkách u lovecké chatky jsme posvačily a zapomněly se tam vyfotit.  Škoda, ve štítu měla chatka místo hlavy jelena nějakého vola.

Až na Javorníku kamarádka zjistila, že je tam rozhledna. Musela jsem jí svatosvatě přísahat, že nahoru nepůjdeme. Kamarádka tvrdí, že jsem rozhlednový maniak. Já zas, že rozhledny se nám do cesty staví samy. Hospoda na Javorníku byla narvaná, obsazené byly i všechny lavičky venku. Našly jsme pěkné místo ve stínu za hospodou a koukaly na paraglidisty kroužící nad krajem.

IMG_9725
paraglidisté nad Velkým Javorníkem

Z Velkého Javorníku jsme šly po červené značce přes Dlouhou, Krátkou, Huštýn a Trojačku. Vesměs šlo o pochod překážkový. Stejně jako na Slavíči, leželo i tady plno vyvrácených stromů. 

IMG_9714
Spadne ?

IMG_9717

IMG_9736

Nad Hostašovicemi překážková tůra pomalu končila. Na jedné z lesních křižovatek stály lavičky a rozcestník ukazoval kamsi do kopce, že je tam studánka. Jé, studánka, tam se musím podívat! Kamarádka pravila, že nikam nejde, že ať si jdu ke studánce sama, že ona si odskočí do křoví, dokud nejsme příliš blízko civilizace. Vydala jsem se po lesní cestě vzhůru a hledala studánku. A za zatáčkou uviděla prase. Prase divoké, sus scrofa leželo přímo na cestě. Leželo zadkem ke mě a když mě ucítilo, pohnulo se. Já ztuhla. Doprdele co teď. Hlavou mi prolétly všechny ty myslivecké historky o zraněních způsobených špatně střeleným divočákem. Pomalu a potichu jsem couvala zpátky. Prase nic. Něco s ním zjevně bylo v nepořádku, neprchalo, ani se na mě nevrhlo. Snad bylo nemocné, snad postřelené. Fakt jsem neměla chuť to zjišťovat. Otočila jsem se a rozběhla zpátky na rozcestí. Kamarádku nebylo nikde vidět. Zahalekala jsem, ozvala se z křoví. Vylíčila jsem jí setkání s prasetem a kamarádka hned, že to prase chce vidět. Nedbala mého varování a vypravila se vstříc té potvoře. Prase pořád leželo kousek od studánky, dokonce se asi o metr posunulo. Zvedlo hlavu, ale na nohy se zaplaťpánbu nepostavilo. Raději jsme šly pryč, než si to rozmyslí. Na nádraží v Hostašovicích jsme dorazily v bujaré náladě debatujíce o tom, komu nemocného/zraněného divočáka nahlásit. Nakonec jsme poprosily nádražáka, aby zavolal hajnému, ať si prase odklidí.

Ani cesta domů se neobešla bez komplikací -  vlak hostašovickým nádražím skoro projel, zastavil trochu dál, než jsme čekaly, tož jsme ho musely dobíhat. Souprava měla dva vagóny, tedy mašinu a vagón. Neprůchozí. V tom fofru jsme nastoupily každá do jiného vozu. Jízdenku jsem měla já. Průvodčí byl v tom, kde jela kamarádka. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Veřovické vrchy podruhé lentilka®sdeluje.cz 16. 06. 2014 - 05:38
RE: Veřovické vrchy podruhé zlomenymec 16. 06. 2014 - 12:01
RE(2x): Veřovické vrchy podruhé hospodynka 16. 06. 2014 - 19:33
RE: Veřovické vrchy podruhé zmrzlinka 16. 06. 2014 - 14:41
RE: Veřovické vrchy podruhé newold®blbne.cz 16. 06. 2014 - 20:08
RE: Veřovické vrchy podruhé radus 18. 06. 2014 - 07:24
RE: Veřovické vrchy podruhé sargo 18. 06. 2014 - 23:37
RE(2x): Veřovické vrchy podruhé hospodynka 22. 06. 2014 - 20:23