Slavíč

 Na víkend hlásili bouřky, ale nejsme cukrové panenky, nerozpustíme se, když na nás spadne pár kapek deště, tož jsme se vypravily na výlet.Místo naší oblíbené mapy č. 96 jsme do batohu zabalily východnější č. 97. Auto jsme zaparkovaly v Morávce, pěkně ve stínu, v kufru máme mražené makrely, tak aby se do večera zvolna rozpustily a byly tak akorát na gril. Sluníčko svítí, u cesty se pasou krávy (z některých se při bližším pohledu vyklubali koně), plny nadšení a energie a vyrážíme na Slavíč.

kráva prchající ze záběru

Po asfaltce jsme obcházely nádrž Morávku, kolem nás frčelo jedno auto za druhým, což mě vedlo k dlouhému přemítání, jestli jsem nechala auto na správném parkovišti. 

vodní nádž Morávka

konec civilizace (ne, místo k parkování nikde poblíž nebylo)

Nemínily jsme kopec vysoký 1055m.n.m. pokořit přímou cestou vzhůru, zvolily jsme příjemnou pozvolna stoupající lesní cestu, která nás dovedla k turistické chatě Slavíč. Tam jsme si daly pivo a kamarádka potkala souseda z paneláku. Já dostala kopanec od elektrického ohradníku, když jsem se nakláněla, abych přečetla ceduli na rozcestníku, který byl důmyslně umístěný až za ním. Proklela jsem toho, kdo stavěl ohradník i toho, kdo stavěl rozcestník.

výhled od piva

Na Slavíč nevede turistická značka, lesní cesta je ale dobře vyježděná od traktorů, široká a pohodlná. Bohužel po nedávné vichřici též malinko zatarasená popadanými stromy. Některé se daly obejít. Některé (většina) ne.

přeskoč, přelez....

výhled na....na nějaký kopec, kam určitě někdy příště půjdeme

po hřebeni Slavíče

Podle mapy měl vést ze Slavíče chodník přímo dolů do Morávky. Příkrým svahem jsme sešly na rozcestí - chodník tu končil a vpravo i vlevo se táhnula asfaltka. Hloubaly jsme nad mapou, kudy dál. Tož vpravo, tam to vypadalo kratší. Začalo hřmít a rozpršelo se. Natáhly jsme pláštěnky, capaly po mokrém asfaltu a hledaly další odbočku. Ušly jsme asi kilometr a půl a odbočka nikde. Usoudily jsme, že bude lépe se vrátit. Došly jsme zpátky na rozcestí a zkusily cestu vlevo. Byla dlouhá. Přestalo pršet a z lesů stoupala pára. Pořád jsme šlapaly po asfaltu. Kamarádku rozbolely paty. Můj odhad, kdy dojdeme do Morávky k autu, ji moc nálady nepřidal - podle mapy jsme byly pořád hodně daleko. Nakonec se nám výlet z plánovaných devatenácti kilometrů protáhnul na sedmadvacet.

Makrely v autě vydržely. Na grilu byly mňamózní a moc nám chutnaly.