Hablina | Jak jsme montovali

 Synek měl narozeniny i bylo třeba pořídit mu nějakou hračičku. Přál si chladič. Alza překvapila nečekanou rychlostí dodání - objednávala jsem večer, druhý den ráno už volal týpek z doručovací služby, že veze balík. Chladič jsem do dárkového papíru zabalila, bacóch upekla, synkovi pogratulovala a dárek předala.

V naší rodině máme zažitou tradici samodárků - i Kato si o narozeninách radost udělal a sám sobě dárek koupil, pořídil si novou základní desku. "Mamíííí" kvílel mi do telefonu. "Musíš se stavit podívat na tu základní desku a pomůžeš mi to smontovat." Neprozřetelně jsem kývla a vůbec mi nebylo divné, s jakou ochotou mi ten den odvezl velký nákup.

Kato se vrhnul do rozebírání počítače. Nemá v pokoji dostatečně velký pracovní stůl, zato dvě válendy, tož prostě smetl peřiny a rozložil se s prací na válendách. Zavolala jsem Anči, ať se jde kouknout, že je to zajímavé. Anči, jindy nadšená z jakýchkoliv kutilských činností, připravená pomáhat při montáži či demontáži čehokoliv (pokud se k tomu nepoužívá vrtačka, tu nemá ráda), přiloudala se velice neochotně a s puberťácky nakyseleným obličejem. Předpokládala jsem, že z hodin informatiky už ví, jak vypadá počítač zevnitř a z jakých komponentů se skládá a velice nemile mě překvapilo, že absolutně nevěděla, která bije. Jen s velkou nápovědou poznala zvukovou kartu a o zbytku neměla ani tušení. Prý si vnitřek počítače ukazovali na obrázku. Učiteli informatiky ve škole by měli sebrat prémie.

Mé mateřské srdénko jihlo při pohledu na synka, kterak se mořil s podižvičnými šroubečky. Nemohla jsem si nevzpomenout, kterak jsem mu - asi pětiletému - koupila stavebnici Merkur. Šroubečky mu vypadávaly z nešikovných prstíků, matičky na ně rval zásadně přes závit a šroubováček pro jistotu záhy ztratil. Myslím, že někdy v té době se naučil nadávat. Načež se na Merkur nadšeně vrhla pečlivá a trpělivá Liánka a vyráběla úžasné kočárky pro panenky. 

Mořil se se šroubečky statečně - o to statečněji, že nemá pořádné nářadí a počítač rozebíral švýcarákem. Když ho rozebral, celý ho vyluxoval a štětečkem zbavil prachu (zjihlá matička raději nevzpomínala, jakým velkým obloukem obcházel vysavač v časech, kdy ještě bydlel doma).

Nejobtížnějším se ukázalo přimontování chladiče na základní desku - buď měly být delší šroubky, nebo přihnutější paprče, skrz které se to připevňovalo. Konečně se mi dostalo důležitějšího úkolu než "podej, dones, polož", totiž přimačkávala jsem to celé k sobě, aby Kato mohl šroubovat.

Šroubování trvalo dlouho. Tisíckrát jsem měla chutť vyrvat mu nožík z ruky a udělat to sama (viz odstavec o Merkuru). Trvalo i následné hloubání, kam patří který kabel (držela jsem návod, heč). V pět jsem měla být u kamarádky. Od 16:45  jsem jí posílala průběžně esemesky o tom, jak jsme s prací daleko. O půl šesté mi odpověděla, že nejspíš usne. V šest jsem jí slibovala fotky z celé akce. Krátce po šesté Kato domontoval a prohlásil, že musí vyzkoušet, jestli to funguje. Málem jsem dostala infarkt. Kato zapnul počítač, zajásal, že to monstrum spokojeně vrní a svítí a o půl sedmé mě konečně odvezl ke kamarádce.

Fotodokumentaci nemám - ne v takové kvalitě, abych se tady mohla pochlubit, nenapadlo mě totiž vzít foťák a fotky z mého mobilu jsou strašné. Věrný čtenář ovšem o nic nepřijde - Kato uvažuje o novém procesoru, takže si zhruba za měsic celou akci zopakujeme. Foťák vezmu, slibuju.

Babičce se omlouváme za prostěradla umatlaná od teplovodivé pasty.