Vánoční dovolená

7. leden 2014 | 16.14 |

Pořád jsem se nedokopala ke zpracování fotek, tož holt bude článek bez nich.

1. den
2. svátek vánoční - příjezd - lenošení. Opravdu jsme ten den nedělaly nic zásadního, jen jsme vybalily zavazadla, topily v kamnech a sekaly dříví. Až tady jsem si uvědomila, že moje skoro třináctileté dcera neumí sekat dříví a že je nejvyšší čas ji to naučit. Zezačátku kladla odpor, potom chtěla peníze (že prý je to práce a za tu se platí, netuším, kde na tohle přišla) a nakonec ji to začalo bavit.


2. den
Velice dlouhé ráno. Neuvěřitelné, jak dlouho se dokážu válet v posteli, když mám k tomu příležitost. Jen jsem zatopila v kamnech a hybaj zpátky do kutlochu. K obědu jsem přihřála kuře z Tesca z předchozího dne, potom naznala, že lenošení bylo dost a že je nejvyšší čas vyrazit ven. Mezi stromy ležely poslední zbytečky sněhu, vzduch byl vlahý, skoro až jarní, na teploměru 7°C. Anči byla zklamaná, že si neužije bobování a běžkování, já netruchlila, potřebovala jsem rozšlápnout pohorky, co jsem si na podzim koupila v úžasné slevě kdesi na internetu. Navrhnula, že půjdeme na průzkum lesních cest, po kterých jsme ještě nešly. Byly dvě, tušila jsem, že obě vedou na Zbojník, jen každá z trochu jiné strany. Cesta nás dovedla přímo nad sjezdovky, na chvíli jsme se zastavily a pozorovaly lyžaře, jak sviští ze svahu. Obdivovala jsem malinké dětičky, co bez hůlek suverénně šněrovaly příkrou sjezdovku. Anči jim v tu chvíli strašně záviděla. Ujistila jsem ji, že na takový strašlivý krpál ji v žádném případě nepustím. Průzkumná vycházka končila tradičně v restauraci. Na dlouhé zimní večery jsem nevzala žádnou pořádnou zábavu, tož jsem pletla a Anči luštila křížovky. Lehly jsme si brzy, ale venku zuřila vichřice, na plechovou střechu Základny padaly větvičky a budily nás. Kdesi v dálce se ozvala rána, nejspíš tam spadl strom. Také střelba se odněkud ozývala, na lov už byla tma, tak nevím, co si to myslivci nacvičovali. Spala jsem špatně, vítr mě budil celou noc.


3. den
Výlet na Bobek. Velice zákeřný výlet na Bobek, protože mělo jít opět jen o další průzkumnou vycházku, ale počasí bylo obzvlášť povedené, slunce svítilo a vítr vyfoukával bahno z cest, škoda se nepocourat. Objevily jsme fantastickou kazatelnu, úplně novou, ještě nezamčenou. Zdálky vypadala jako domeček baby Jagy, prostorná, s balkónkem, zasklenými okny, neprofouknutelnou konstrukcí, uvnitř pohodlné křeslo. Posvačily jsme a šly dál. Na křižovatce Anči zahnula dolů do dědiny, já trvala na výstupu na Bobek. Dala jsem jí na výběr - buď půjde se mnou, nebo počká dole v hospodě. Šla se mnou a brečela dva kilometry v kuse. Možná dva a půl. Na kopci fučel vítr a na cestě ležely docela hluboké sněhové závěje, které nešlo obejít. V dálce se jemně rýsovaly Tatry a celkově tam bylo moc krásně. Kvůli větru jsme se dlouho nezdržovaly a sypaly zpátky dolů. V hospodě bylo plno, tož jsem musela oběd vlastnoručně uvařit na Základně.

Ne že by mi ty těstoviny s kečupem a sýrem daly výrazněji zabrat. 


4. den
Naše auto má vadnou baterii, budeme ji reklamovat, zatím si musím s sebou vozit nabíječku a dobíjet. Anči si vykňučela lyžovačku na Mezivodí, tož jsme celé dopoledne trávily na Základně luštěním křížovek, pletením a jiným poflakováním a čekaly, až se autobaterie dobije, abychom mohly po obědě vyrazit. Aspoň jsem měla čas učit Anči sekat dříví. Já vařila oběd - smažené kuřecí kousky s rýžovými nudlemi a Anči venku před Základnou sekala dříví jako divá. Po obědě jsme odjely na Mezivodí. Sjezdovka tam má sklon vhodný pro začátečníky, jezdí tu hodně dětí, nejmladší mohlo mít tak rok a půl. Všichni padají, snowboarďáci se válejí ve sněhu prakticky nepřetržitě. Anči jezdila zpočátku poněkud křečovitě, bylo poznat, že dva roky na lyžích nestála. Nechala jsem ji na kopci pilovat elegantní styl a šla se zahřát do restaurace.


5. den
Došla mi vlna na pletení. Anči se začala nudit, všechny hračky, co si s sebou přivezla, už ji přestaly bavit. Nudí ji i ty, co si koupila v místní sámošce za peníze vydělané sekáním dřeva. Skuhrá, že ji z lyžovačky bolí nohy. Začíná nám docházet voda. Oběd vařím z toho, co zbylo z minulých dní, vyšlo z toho kuře s kukuřičnými těstovinami a kečupem. Po obědě balíme a vracíme se do civilizace.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Vánoční dovolená eithne 07. 01. 2014 - 16:45
RE: Vánoční dovolená adil 08. 01. 2014 - 08:36
RE(2x): Vánoční dovolená hospodynka 08. 01. 2014 - 19:50