Údržbový

Varování (nejen pro Psíka): článek obsahuje vyšší počet kýčovitých fotografií zlatého listí a jiné podzimní romantiky.

Víkend jsme věnovali údržbě základny. Sjela se širší rodina a drsní muži s motorovou pilou nosili klády z lesa a řezali je na špalky. Poznala jsem několik nových přílbuzných, o jejichž existenci jsem dosud neměla tušení. Skládala jsem dřevo a našla několik hub. Turistiku jsem bohužel musela úplně vynechat - v týdnu se mi začalo dít něco divného s levou nohou, aniž bych se do ní uhodila, začala bolet, zrudla a otekla. Zahájila jsem léčbu klidem, vysokými dávkami všelikých léků a pajdala se jen po nejbližším okolí Základny.

nejbližší okolí

Vydala jsem se po bahnité cestě od Základny, prošla mladým lesem, vrátila se zpátky mezi vzrostlé smrky, potkala pár hříbků a spoustu hub, které neznám.

Mezitím muži z příbuzenstva dořezali dřevo a chystali se k odjezdu. Babička od domorodců zjistila, že za potokem bude supersváteční Hubertská mše, tož se tam vypravila. Bylo krásné teplé počasí a mše se konala venku, sloužil ji biskup Lobkowicz, před oltářem ležel ulovený dvanácterák, trubači troubili a naše babička byla v sedmém nebi.

Já si mezitím pilně esemeskovala s Eithne, která zrovna pochodovala přes pět beskydských vrcholů a když jsem usoudila, že se přiblížila do končin natolik civilizovaných, že se tam dá dojet autem, vypravila jsem se za ní. Že jedu správně poznala jsem hned v Hamrech na mostě, na autobusové zastávce tam postával hlouček více či méně zřízených účastníků závodu a neustále se přicourávali další.

výhled od hospody
 

Dojela jsem na Charbulák, dala si kafe s Eithne a Ivčou (detaily zde), bylo to milé setkání a věřím, že ne poslední. Samozřejmě jsem si obě turistky musela vyfotit, pohleďte, jak jim to slušelo:

Ivča vlevo, Eithne vpravo

Turistky jsem přiblížila k civilizaci, nejprve na autobusovou zastávku, na které se ukázalo, že ten den už do Rožnova nic nejede (v těch končinách nic neobvyklého), potom k hlavnímu tahu na stop. 

Neděla byla uklízecí. Babička opět vyrazila na mši, tentokrát běžnou nedělní, já si ohřála teplou vodu do kbelíku, umyla okna, vykramařila polici v kuchyni (objevila jsem tam velice pozoruhodné plechovky s podivně zapáchajícím obsahem, který vytékal všude kolem a na polici způsobil temné nevyčistitelné lepivé fleky) a uklidila ji - tak krásně jsem ji uklidila, pochválit se musím. Když se vrátila babička, vykramařily jsme ještě skříň - plný pytel starých bund a kabátů jsme naplnily. 

Noha mě pořád bolela, ale krátkou procházku jsem si neodpustila - okolí Základny bylo velice fotogenické. Jen houby už jsem nenašla, asi proto, že jsem koukala spíš do korun stromů, než pod nohy.

Cesta domů byla napínavá - před Valmezem stála extradlouhá kolona, ve které jsme na půl hodiny uvízly. Potom jsme málem nabouraly u Tesca, když nám nějaký neinteligent nedal přednost v jízdě - naštěstí na křižovatce před kruháčem, takže jsem jela už hodně pomalu a stihla dobrzdit. Nadávala jsem až dom.