Debata s Liánou

 Drahá dcera si barvila vlasy. Raději jsem byla zticha a příliš nepřipomínala, že ještě donedávna tvrdila, že si vlasy nikdy, ale už nikdy barvit nebude. Zticha jsem ovšem nebyla, když si barvy donesla do obýváku a rozložila  před zrcadlem. V obavě o zařízení pokoje jsem se ji snažila vypakovat a poukazovala na fakt, že má v dívčím budoiru svoji vlastní toaletku. Dělala psí oči, tvrdila, že chce být se mnou a že nic nepokypá. Dostala mě, místo abych ji divokým křikem vyhnala z obýváku, ustoupila jsem. 

"Mamíííí, tys nedávno říkala, že ten koberec nemáš ráda, že?" ozvalo se za pár minut....

Milý Ježíšku, až mi budeš nadělovat ten sporák, který jsem si marně přála už loni, přibal k němu aj nový koberec do obýváku.