Týden na konci léta - III

 Pátek byl samozřejmě dnem flákacím.

I tak jsme se odhodlaly k malé procházce po okolí. Jak jsme stoupaly výš a výš, začalo se podél cesty objevovat ostružiní, na slunečné straně i se zralýma ostružinama. Začaly jsme zobat a zobaly až jsme se prozobaly k vrcholu. V životě jsem se tolik nenajedla ostružin, jako tam.

K obědu jsem uvařila nudle s tvarohem a byl to nejlepší oběd toho týdne, aspoň podle množství, jaké Anči snědla. Po obědě jsme si před Základnou roztáhly deku a hrály zmrzlíka. Zmrzla jsem asi na tisíc let (raději jsem to nepočítala). Mezitím se kolem rozhostilo nezvyklé ticho - to dělníci v oboře skončili s prací a odjeli domů. Správný čas podívat se, kolik toho postavili!

Flákací den jsem věnovala údržbě Základny a vaření - v remosce jsem upekla housky a k večeři usmažila palačinky plněné ostružinovým tvarohem. Pro ostružiny jsem nemusela, stačilo vyklepat Anči kapsy kalhot. Anči se pilně připravovala na sobotní příjezd Liány jejího přítele - vyráběla důmyslné pasti, jejichž úkolem bylo příchozí přizabít nebo alespoň kvalitně zmrzačit. Když je vyrobila, vylezla na strom a vyrobila si tam sedátko. Na něm strávila zbytek dne.

V noci se ozvaly ostružiny, chtěly ven a to hned. Snažila jsem se vyběhnout do přilehlého lesa potmě a potichu, abych nevzbudila spící dceru, ale v rozespalosti jsem zapomněla na nebezpečné pasti, kterými Anči Základnu prošpikovala. I tak se musím pochválit, když jsem nad ránem vybíhala do lesa podruhé, většině už se mi podařilo vyhnout.

Předpokládala jsem, že Liána a Haru dorazí na Základnu v sobotu ráno, abychom včas vyrazilli na piknik na Smrku. Ale dlouho o sobě nedávali vědět, tož jsem Liáně volala, jestli už jedou a ona, že nejedou, že zaspali. Moje pobídky k rychlejšímu tempu neměly požadovaný účinek, mladí dojeli až k poledni.

Jistě přijedou hladoví, předpokládala jsem. A připravila jim občerstvení. Upekla jsem pizzu, vlastně tři pizzy, každou jinou. Anči napadlo, že si bude hrát na rychlé občerstvení a pizzu jim podávat okýnkem Základny. Namaloval ceduli s velkým nápisem "PIZZA", k tomu nabídku - piiza margaréta, valašská pizza (dala jsem tam špek) a pikantní pizza (hodně koření). Když Haru s Liánou přijížděli, vylepila ceduli na okno. V tu chvíli se z kopce nad Základnou řítili cyklisté. Asi byli hladoví, neomylně zamířili rovnou k ceduli. Klika, že Haru s Liánou byli rychlejší .