Týden na konci léta - I

 Zážitky posledního týdne prázdnin co možná nejstručněji.

Týden před dovolenou byl velice hektický, v práci jsem byla neustále, což mělo za následek, že první den v Beskydech pojala jsem volněji, skoro až relaxačně. Prostě jsme - já a Anči - přijely na Základnu, já k obědu osmažila brambory a umíchala vajíčka a uložila se k dlouhému šlofíku. Anči se vozila na závoře, co zahrazuje lesní cestu a zkoumala blízké okolí, jestli se nic nezměnilo. Několikrát se mě pokusila vzbudit, samozřejmě neúspěšně. Když spím, tak spím. Probudila jsem se tak akorát, abych ještě stihla otevřený bližší obchod - šla jsem pro tvaroh, ale ten neměli, tak jsem koupila zelí, neb jsem v příštích dnech plánovala vařit halušky.

Večer jsme skládaly puzzle, kterým si chceme Základnu vyzdobit. Je na něm vlk. Anči brzy odpadla a usnula, já byla vyspaná, tož jsem koukala do tmy a poslouchala, jak kolem Základy něco obchází. Asi kočka nebo ježek.

Na celou dovolenou jsme si nachystaly podrobný plán. Obsahoval několik výletů a také dva flákací dny. Na druhý dovolenkový den připadl výlet. Podle informací nalezených ještě doma na internetu měl jet v deset hodin ze středu obce autobus do Starých Hamrů. Podle jízdních řádů vylepených na zastávce v tu hodinu nejelo nic. Čekaly jsme tam, já, Anči a domorodě vyhlížející slečna, jestli třeba náhodou bus nepojede a on nejel. Slečna odešla, my vyčkaly do příjezdu dalšího autobusu, co na tom, že jel jinam, hlavně, že vůbec jel. A tak jsme se ocitly na úplně jiném výletě. 

krávy na Konečné

Na louce nad Konečnou se pásly krávy docela blizoučko ohradníku a vcelku ochotně se nechaly fotit. O kousek dál jsme minuly houf velice hlučných mládežníků v červených tričkách. Přidaly jsme a nechaly uřvané výletníky kus za sebou. Došli nás až  na Bobku, když jsme svačily a kochaly se výhledy na Moravu i na Slovensko. Vyčkávaly jsme, až odejdou a schválně se  vydaly jinou cestou, abychom je už nepotkaly.

Lysá z Bobku

Došly jsme do Bílé, Anči si v hospodě poručila Jupíka, já pivo. Už jsme mířily zpátky k Základně, když jsem si vzpomněla, že nutně potřebuju cosi v sámošce. Vrátily jsme se - a před obchodem se motal houf výletníků v červených tričkách.

K pozdnímu obědu jsem usmažila bramboráky, poobědový šlofík se protáhl do večera. Při večerní procházce lesem jsme objevily stezku, kudy zvěř chodí pít. Kudy projde jelen, tudy i my, slezly jsme do koryta Ostravice a čvachtaly se v chladné čisté vodě. Tady si musíme postavit hráz!