Na skok v Polsku

Drobné postřehy z poslkých příhraničních vesnic. 

U našich severních sousedů není tráva zelenější, zato posekanější. Vzorně posekané jsou  trávníky v zahradách i veřejná zeleň. Ať jsem se rozhlížele sebevíc, nikde jsem neviděla žádnou přerostlou buřeň, žádná neupravená zanedbaná zákoutí v českých zemích běžná. Zahrady jsou upravené, víc okrasné než užitkové. O okrasnost v pravém smylu slova tu ale nejde, zahrady jsou jedna jako druhá, bez nápadu a nudné. Polsko rozhodně potřebuje armádu zahradních architektů!

 Domy jsou všechny na jedno brdo, velké, opravené nebo nové. Nemačkají se k sobě, stojí jednotlivě uprostřed solidního pozemku, ve velké zemi holt není o prostor nouze. Kolem domů je vzorný pořádek - nikde žádná polorozpadlá šopa, hromada cihel a kopa písku, jak je zvykem u nás. Také žádní trpaslíci, miniaturní dřevěné pseudostudny, mlýnská kola a umělé kameny s obličejem. Celkově působí polské vesnice velice čistě a upraveně. Škoda, že kvůli vytrvalému dešti nepořídila jsem žádnou fotku.

Stihla jsem navštívit jenom jednu restauraci, ale dojem z ní je výtečný - ceny mírné, porce obrovské a velice chutné. Pivo mělo mírně nasládlou chuť a budilo dojem, že jde o vodu bez alkoholu. Tento dojem se posléze ukázal jako mylný, opravdu to byla dvanáctka. Klika, že jsem vypila jen dvě.

 Příště, doufám, navštívím i nějaké město.