Kouzlo mlhy

 První jarní výlet do Beskyd jsme pojali jako lehkou vycházku na kopec a zpět. Zvolili jsme Velký Javorník, bo na vrcholu je hospoda. Také výhledy široko daleko. Jen mě poněkud znepokojovalo, že naše rodinné vozítko má propadlou technickou. Naštěstí  naši výpravu zachránil Liánin drahý, půjčil si auto od maminky a ochotně celou cestu odřídil.

Zaparkovali jsme na Pindule přímo naproti hospodě. Trochu pršelo. Nevím, kdo první navrhnul místo hospody na kopci zapadnout hned do té u parkoviště, ale jako zodpovědný vůdce výpravy jsem tyhle nápady nemilosrdně zamítla a zamířila vzhůru. Modrá značka stoupala bukovým lesem, přes mlhu jsme viděli sotva k dalšímu stromu a pořád jemně pršelo.

"Hele, ještěrka!" jásala Liána a já si jí šla vyfotit a ona to žádná ještěrka, on to mlok. Ztuhlý chladem nemohl utéct a vzorně pózoval na pařezu. O kousek dál jsme potkali ještě jednoho, ten se dokonce nechal pochovat, mazlík.

Modrá značka po vrstevnici obcházela Kyčeru, až jsme na chvíli zapochybovali, jestli jdeme dobře. Potom šipka zamířila do prudkého kopce a bylo po legraci. Ventolin zůstal doma a strmý krpál mi dal zabrat. Zastavovala jsem a pilně fotila mlhu kolem, jen abych si chvilku odpočala a chytila dech. Opravdu se mi ulevilo – načež jsme došli k rozcestníku, který hlásal, že jsme ve výšce 800mnm.  Pořád tvrdím, že od 800mnm se nedusím. Měla bych se na hory přestěhovat.

Pršelo už jen ze stromů. Kousek před vrcholem nás předběhli dva běžci, snad otec se synem. Syn v nejlepších letech, otec křepký stařík. Ještě pořád jsme stoupali vzhůru, když se ti dva vraceli. "Ani tam nechoďte, nic není vidět"  volali na nás. Bylo nám v tu chvíli jedno, že nic neuvidíme, toužili jsme po posezení v suchu, po misce polévky a po pivu. Jen jsme měli obavy, že v mlze přehlédneme i tu hospodu.

Uvnitř bylo příjemně teploučko a hospodský byl sympaťák. Dali jsme si kvasnicové pivo a kofolu a párky a hranolky a polévku.....myslím, že postupně jsme vyzkoušeli skoro všechno, co hospoda nabízela. Když jsme to všechno vypili, snědli a zaplatili, vyšli jsme před hospodu, kolem pršavo a mlha....a rychle se vrátili zpátky na panáka. Hospodský se smál.

Mladí se od nás cestou dolů odpojili, já a kamarádka jsme sestupovaly pomalu a opatrně, jelikož nás bolela kolena. Já skučela častěji a hlasitěji a nucené přestávky v sestupu maskovala fotografováním. Neustále jsme vzpomínaly na onoho čiperného staříka. Dolů k autu jsme dorazily o půl hodiny později než dcera s drahým.