Rychle a zběsile

21. březen 2013 | 13.13 |

aneb můj relaxační týden

Když jsem po páteční směně koukala na rozpis směn, zjistila jsem, že do práce jdu až za týden v sobotu. Zajásala jsem, že mě čeká tolik volna a hbitě naplánovala velice přitažlivý program - stáhnu si spoustu filmů, budu se celé dny válet v pyžamu na gauči v obýváku, popíjet pivo čaj, koukat na bednu, číst knížky, rochnit se ve vaně (bez pyžama) a hlavně nebudu nic, ale vůbec nic dělat. Tedy s výjimkou soboty, v sobotu, abych úplně nezakrněla, jela jsem si zasportovat do Krnova.

V Krnově bylo moc fajn, dlouho jsem se tak nezasmála. Ani jsem se moc nedobila. Neděli jsem opravdu poctivě trávila v pyžamu na gauči. Shlédla jsem několik béčkových akčních filmů, Michael Dudikoff byl zamlada fakt pusinka.

V pondělí dopoledne jsem měla jít na návštěvu ke kamarádce, ale zaspala jsem, tak jsem se věnovala údržbě domácnosti. Přitom jsem si rozmýšlela, čím budu ničit chlapečky na odpoledním tréninku. Dopadlo to přesně opačně - chlapečci zničili mě. Události pondělního večera jsem popsala v předchozím článku pod heslem.

V úterý jsem jela se Smolíčkem do okresního města na oční. Smolíček je dítě zcela jiné, než ty moje, tedy klidné a poslušné. Pusa mu ovšem jede dobře. Povídal celou cestu na vlak, povídal ve vlaku, povídal cestou z vlaku k doktorce....už jsem úplně zapomněla, jaké to je, mít malé dítě. Na očním jsme byli odbavení rychle, zůstal nám tak čas na kávu - tedy kávu jsem si dala já, abych se aspoň trochu zmátořila. Smolíčkovi jsem ustavičně vnucovala nějaké jídlo, ale nechtěl. Hrál klidně a tiše v dětském koutku a také vypadal unaveně. Usuzovala jsem z toho, že přestal mluvit. Zpáteční vlak měl pět minut zpoždění a během těch pěti minut na nástupišti jsme málem zmrzli, sněžilo a vítr fučel. Smolíček mě poučil, že je windy a snowy. Učili se to ve školce. Ve vlaku se mu klížily očička, ale neusnul. Vystoupili jsme a já se ho zeptala, jestli půjdeme domů pěšky nebo taxíkem. Věděla jsem předem, co odpoví. Taxíky stály před nádražím čtyři. Tipovala jsem, že si vybere červený, ale ne, zvítězila hnědá škodovka. Předala jsem Smolíčka mamince a z posledních sil nakoupila, zaplatila složenky, stavila se v lékárně...Doma jsem překonala puzení padnout co nejrychleji na gauč a pustila se do vaření oběda. Sporák jsem vypínala přesně ve chvíli, kdy Anči přišla ze školy. Nakrmila jsem dítě, muže i sebe a konečně si lehla. Vzbudila jsem se 16.45. Trénink začíná v pět. Ani jsem nepřišla moc pozdě. Když jsem po cvičení vyzvedávala Anči u babičky, bábi se mě ptala, co plánuju na středu. Že bychom mohly zajít na kafe. Mám zlatou tchýni.

Ve středu ráno (ehm ehm), když jsem si šla uvařit kafe, všimla jsem si jisné neuspořádanosti našeho domova. Kafe mi dodalo tolik sil, že jsem se poměrně nadšeně vrhla do úklidu. Dívčí budoir následkem toho přestal vypadat jako skladiště špinavého šatstva, ba i postele jsem holčičkám převlékla. Donesla jsem z hůry stolek, pečlivě ho očistila od stop kočičích tlapek a postavila na něho televizi, která dosud stála jen tak na podlaze.

Pod stolek se krásně vešla šestipatrová garáž na autíčka, kterou nedávno na půdě objevila Anči. Byla jsem v nejlepším, když na mě ze svého doupěte volal Živitel, že mě shání babička, nemůže se mi dovolat na mobil. Okamžitě jsem přestal uklízet, oblékla se a spěchala za babičkou. Prošmejdily jsme spolu město, zašly na kávičku. Nabuzená kofeinem spáchala jsem hrdinský čin - objednala se k zubaři. Domů jsem přišla v poledne, uvařila oběd, sporák jsem vypínala přesně ve chvíli, kdy Anči přišla ze školy...Na zaslouženého poobědového šlofíka nedošlo, bo jsem musela cosi veledůležitého stavět z lega.

Ve středu volala vedoucí, jestli bych v pátek mohla přijít do práce. Jasně že mohla. Peníze mi nesmrdí, v dnešní době je každá koruna dobrá. Středa je také dnem, kdy trénuje valašská domobrana. Kamarád tam jezdí rád a slíbil, že mě vezme s sebou. Jen mi opomněl sdělit, že nejede jen na pokročilý trénink, ale na celý, takže jsme cvičili tři hodiny. Domů jsem přijela o půl desáté. V kuchyni na stole ležel talířek, na něm mořský rohlíček* a papír s nápisem "máma". Obě holčičky už spaly.

Čtvrtek. Ráno valím se Smolíčkem a jeho maminkou k psycholožce kvůli odkladu školní docházky. Potom nakoupit. Uvařit oběd. Po obědě si lehnu a konečně nebudu dělat vůbec, ale vůbec nic.

A zítra zase do práce...

*mořský rohlíček: 1 kelímek pomazánkového másla smíchej s 1,5 kelímkem mouky, uhňoucej kouli, nechej hodinu odležet, uválej rohlíčky dlevlastní fantazie (výborné jsou plněné nivou), potři rozšlehaným vejcem, posypej mořskou solí, peč na 200°C v troubě až jsou zlaté.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Rychle a zběsile newold®blbne.cz 21. 03. 2013 - 13:37
RE(2x): Rychle a zběsile hospodynka 21. 03. 2013 - 17:13
RE: Rychle a zběsile lentilka®sdeluje.cz 21. 03. 2013 - 19:10
RE(2x): Rychle a zběsile hospodynka 21. 03. 2013 - 20:24
RE: Rychle a zběsile mi-lada 21. 03. 2013 - 21:21
RE: Rychle a zběsile sargo 22. 03. 2013 - 15:04
RE(2x): Rychle a zběsile hospy 22. 03. 2013 - 20:46
RE(2x): Rychle a zběsile lentilka®sdeluje.cz 22. 03. 2013 - 21:12