Pátek 15. února
Nad ránem mě vzbudil chladný vzduch, teploměr ukazoval 10°C. Uvnitř. Zatopila jsem, znovu usnula a když jsem se probudila, bylo už krásně teploučko. Přiložila jsem do kamen tři polena a uvařila snídani, tuším, že čaj a opečené párky to byly, rozhodně velká dobrota.
Po snídani jsme se nazuly běžky a vydaly se do dědiny prozkoumat, co dobrého mají v sámoškách (tak velká obec je to, že obchody tu mají dva). Koupila jsem si tam bezvadné termofusekle - musela jsem, bo jsem doma zapomněla celou svoji pečlivě nachystanou hromádku spodního prádla . Cestou skrz dědinu jsme objevily zbrusu nový dřevěný most. Však jsme si v létě všimly, že se tu cosi pilně bagrovalo a budovalo. Vydaly jsme se vyzkoumat, kam most vede a zjistily, že je součástí nového místního běžkařského okruhu.
V jedné z chatek nedaleko Základny objevila Anči rodinku s dvěma dětmi, byli tu na prázdninách. S holčičkou se skamarádila a strávila s ní prakticky celý den. Jezdily spolu na běžkách, bobovaly a řádily ve sněhu. Já tímpádem měla klid a mohla se věnovat štrikování šály pro Liánu, přikládání do kamen a vaření. Šály jsem upletla dost velký kus.
Večer proběhl standartně při svíčkách. Anči mě nutila hrát šibenici zaměřenou výhradně na termíny týkající se běžkování a přestala, až když jsem pohrozila, že v nestřežené chvíli použiju slovo "termofusekle".
Spát jsme šly opět velice brzy.
