Hablina | Jarní prázdniny

Dávno jsou pryč a já s velkým zpožděním začínám dopisovat deník.

Čtvrtek 14. února - den příjezdový

Samozřejmě jsme chtěly vyrazit hned po škole, ale než jsme se nabalily, než nakoupily zásoby, nabraly vodu do kanystrů a zapůjčily běžky pro Anči, byl večer a do Beskyd jsme vyjížděly za úplné tmy. Už samotné vypůjčení běžek se stalo velkou událostí. Anči má ke své drobné postavičce poněkud velké nohy a v půjčovně se nedařilo najít dost krátké běžky, do kterých by boty v jejím čísle pasovaly. Na krátkých běžkách tam měli namontovaný starší typ vázání, dospělácké velikosti bot (ano, moje minidítě nosí boty v dospělé velikosti 36) měli do vázání Salomon. Pán v půjčovně byl ale velice ochotný a na počkání namontoval patřičné vázání na úplně nové běžky - k převeliké radosti mé dcery.

Když jsme vyšly z půjčovny, byla už tma tmoucí. Jely jsme pomalinku a velice opatrně, těžko se dalo odhadnout, co nás po cestě čeká. Přes civilizaci to šlo, jen na několika posledních kilometrech byla na cestě vrstva ujetého a tu a tam i zledovatělého sněhu, cesta byla ovšem vzorně posypaná. I tak Anči jančila, že jedu moc rychle (ano, na celých 35km/h jsem to rozpálila).

Zaparkovaly jsme na parkovišti pod lesem, naložily batohy na záda a pochodovaly po běžkařské stopě k Základně. Tam jsem roztopila kamna a jen se oheň pořádně rozhořel, vytáhla Anči boby a obě jsme vyrazily zpátky k autu pro kanystry s vodou. Byla fuška navozit na Základnu vodu na celý týden.

Zapnula jsem jističe, ale elektřina nešla. Vydala jsem se tmou zjistit, kde je chyba, leč nezadařilo se. Usoudila jsem, že ráno bude moudřejší večera, zatím se bez elektriky obejdeme. Našla jsem svíčky, zapálila je, na kamnech uvařila večeři. Atmosféra na Základně byla velice romantická. Spát jsme šly ten večer brzy.