Abych nezapomněla

 Milý deníčku,

zažila jsem den tak dokonalý a bezchybný, že o něm musím udělat záznam už jen proto, aby až přijdou dny všedně hnusné, mohla jsem si připomenout, že občas se i daří.

Nejprve jsem nesla potvrzení na Úřad práce. Psychicky jsem se připravila na minimálně půlhodinovou frontu, která tam vždycky bývala. Na chodbě bylo podezřele prázdno. Zkontrolovala jsem, jestli stojím u správných dveří - jeden člověk byl uvnitř, jeden přede mnou. Čekala jsem tak maximálně čtyři minuty, odbavená jsem byla hned. V kanceláři seděla nejusměvavější úřednice z celého pracáku a byla milá. Ona je vždycky milá, zaslouží metál, já bych se na jejím místě celý den usmívat na lidi nevydržela.

Potom jsem měla jít k doktorce, ale rychlým odbavením na pracáku mi vybyla půlhodina času, tak jsem se šla projít po náměstí. Zkontrolovala jsem bankomat a hle, milé překvapení, přišly mi peníze. Prošmejdila jsem pár obchodů a pomalu šla do nemocnice. Doktroka vykoukla z ordinace ve chvíli, kdy jsem si zrovna svlékla kabát a ptala se po mně, hned jsem šla dovnitř.

Za léky na tři měsíce plus balíček hroznového cukru, které jsem nafasovala v lékárně, jsem platila pouhých 71,-Kč. Na TŘI měsíce, chápete to?

Měla jsem pořád spoustu času, tak jsem zašla na kafe ke tchýni a hezky jsme si pokecaly. Dala mi pro Anči porci kuřete s bramborem, takže jsem ani vařit nemusela. 

Po obědě (sobě jsem ohřála nudle od včerejška a vylepšila je trochou kari pasty, chutnaly mi velmi, z fleku bych si mohla otevřít stánek se smaženými nudlemi) jsem se hezky vyspinkala. To abych byla svěží a odpočatá na mimořádnou rodičovskou schůzku, kterou paní učitelka svolala.

Z rodičáku jsem měla trochu strach, ale po tom, co jsem tam slyšela, mám pocit, že mám vzorné bezproblémové dítě.

Večer jsem si pustila film a usnula u něho. Když jsem se probudila, začínal další den, bohužel už standartně chaotický a nervyderoucí.