Pátek
Spala jsem DVANÁCT hodin - jak jsem zjistila, když jsem se ráno probudila a ono už nebylo tak docela ráno. Anči spala ještě o něco déle - tak jsem postavila na čaj a přemýšlela, co nachystám na snídani. Dítko to vyřešilo za mě, odmítlo normální snídani a trvalo na pečených bramborách. Dobře, budou tedy k snídani pečené brambory. Pekla jsem je v remosce, ale dítko je nakonec nejedlo. Čili na výlet půjde bez snídaně.
Dostat jedenáctileté děvče na prahu puberty na výlet je vůbec komplikovaná záležitost. S nástupem puberty padá na mládež lenost. Lenost potomka je možné překonat jen vychytralým uplácením a nabídkou zajímavých atrakcí v cíli cesty. Základem je hospoda s točenou kofolou a kvalitní hřiště, na kterém se tůrou znavené dítko osvěží. Není-li v cíli nic podobného, dá se potomek nalákat na hledání pokladů. Veleben budiž vynálezce geocachingu!
Při pátečním výletu jsem zkombinovala všechny výše uvedené možnosti - naplánovala jsem cestu na kopec, na jehož vrcholu byla keška, na zpáteční cestě slíbila zastávku v hospodě a návštěvu dětského lanového parku. Anči tedy souhlasila, že na výlet půjde, ovšem musí to být jen úplně malá procházka a nesmíme vynechat lanový park. Vlastně by stačilo jít jenom do lanového parku.
Výlet se zkomplikoval hned na začátku - plánovala jsem zaparkovat někde v Hamrech, ale všechna příhodná místa byla označena zákazem zastavení. Musela jsem tedy vyjet autem až na placené parkoviště na Grúni. A do hospody jsme šli jako první, to abych přeplánovala trasu, protože vracet se dvaapůl kilometru po asfaltu pod kopec se nám nechtělo. Vyrazily jsme po zelené značce k rozcestí Poledňany a kolem chaty Armaturky vzhůru na Těšiňočku. Anči - nenasnídaná, zato nalitá kofolou - do kopce docela skučela, nakonec ale narazila na ostružiní u cesty, napásla se ostružin a byla docela spokojená. Od vrchu sjezdovek vedla cesta skoro po rovině. Keš našla Anči snadno a že tam byly krásné poklady!
Až na zpáteční cestě jsem si všimla, že les je plný hub.
vrchol a přiaranžovaná houba
spousta hub
Tajně jsem doufala, že dítko bude uchozené a na lanový park si ani nevzpomene. Tak ne, osmikilometrová vycházka slečnu neunaví. Na lanový park jí zbylo energie dost, pobíhala tam jako opička v kleci a odmítala slézt dolů.
zvíře patří do klece
Na kraj padl večer a na mě hlad. Slíbila jsem Anči grilovanou kukuřici, když sleze ze stromů. Úplatek na opičku zabral, slezla, zbaštila kukuřici a já si dala vynikající grilovanou makrelu. Schválně jsem si sedla ke stolu, co byl nejblíže grilu, abych si užila i tu vůni.
Sobota
Plánovaně flákací den. Liána šla s kamarády na Lysou horu a my ji měly odpoledne vyzvednout ve Frýdlantu. Nemělo tedy smysl vyrážet na nějaký delší výlet, musely jsme být připravené vyrazit pro ni jakmile bude potřebovat. Nakonec jsem docela litovala, že jsem aspoň na malý výlet Anči nevytáhla, ale ona byla spokojená a celodenní povalování a poflakování jí vůbec nevadilo. Pro Liánu jsme jely až v pět odpoledne. Vypadala dost stahaně, no bodejť, když ušla 21km. Delší cesta na Lysou už snad neexistuje. Liíánu i kamarády jsme odvezly do centra Frýdlantu, bo měli hlad a chtěli do nějaké hospody. VeFrýdlantu se zrovna konal historický jarmark. Mládež se nakrmila u stánků, podívali jsme se na vystoupení gotických tanečnic, ukrajinského sboru a vojáků s kanónem. Když z děla vystřelili, Anči málem trefil šlak.
I v sobotu jsme šly brzy spát, to abychom si důkladně odpočinuly před dalším výletem.