Tak trochu chcíple

 Na Základnu jsme plánovali vyjet časně, nejlépe mezi půl sedmou a osmou. Dvornímu řidiči se ale ráno nechtělo tuze vstávat, tak jsme nakonec vyrazili až o půl deváté, k mé velké lítosti, jelikož jsem měla na ten víkend velké plány. Smělé plány i nadále narušovala lenost celé posádky, takže jsme se věnovali činnostem zcela prozaickým - zašli jsme do nejbližšího obchodu doplnit zásoby a chystali se grilovat žebra. Chystali jsme se marně, jelikož jsem doma zapomněla grilovací uhlí. Nevadí, Základna je dobře vybavená, máme tady starou poctivou remosku a žebra pečeme v ní. Kolem poledne je na Základně mrtvo - Kato spí, babička luští křížovky, Anči si čte. Sedím na lehátku před Základnou a fotím hmyz. Hmyz nespolupracuje, furt se hýbe a snaží se mě sežrat. Zjišťuji, že kromě grilovacího uhlí zůstal doma i repelent.

Po obědě jsme se vypravili do dědiny - na parkovišti stojí kolotoče a stánky. Anči okamžitě loudí jakéhosi plyšáka. Marně. V hospodě si dáváme pivo (já), kofolu (Kato) a zmrzlinu (Anči a babička). Potom mi babička vtiskla do dlaně něco drobných mincí a že se máme povozit na labutích. 

Beskydy z kolotočové labutě

Na zpáteční cestě Kato pookřál, patrně vlivem kofoly. Skáče po kamenech v korytě potoka. Anči musí samozřejmě skákat také.

Když už tam zahučela, vykoupala se celá a měla z toho náramnou bžundu. Až když se sušila na Základně, zjistili jsme, že s sebou nemá dostatek rezervního oblečení. I s tím jsme si hravě poradili a zbytek dne strávila v trenýrkách vyrobených ze starých gatí od pyžama.