Dámská jízda - den druhý

9. červenec 2012 | 10.07 |

 První červencové ráno bylo pomalé a lenošivé. Žádný budík, žádný stres. Po snídani jsme se vydaly na autobusovou zastávku. Zpocené jsme byly ještě než jsme k ní došly. "Hlavně abychom nešly do kopce" modlila se kamarádka. Nenápadně jsem naznačovala, že tady v Beskydech se kopcům vyhýbá těžko. Autobus přijel včas, řidič nám ochotně poradil, na které zastávce máme vystoupit. Zastávka u přehrady byla zalitá sluncem, na druhé straně silnice stála hospoda a schůdky k ní byly prorostlé jahodníkem. Jahůdkám jsme odolaly, v hospodě jsme dokoupily něco zásob na cestu. A těšily jsme se, až zapadnem do lesa. Modrá turistická značka nás ale nemilosrdně vedla krajem rozpálené silnice, chvíli to vypadalo, že dojdeme zpátky odkud jsme vyjely. Odbočka k lesu se nám líbíla přesně do chvíle, než začala stoupat příkrým kopcem. Potily jsme se, přestože bylo v hustém lese chlado a stín. Seděly jsme na každé druhé lavičce, kterou jsme potkaly (tu vzdávám dík kraji moravskoslezkému, který podporuje turistický ruch a rozsévá lavičky po kdejakém krpálu).

Nejhezčím zastavením byla lavička u studánky. Ve studánce kamarádka objevila žábu. Radost jsme měly jako malé holky a fotily žabku ze všech stran. Moc se jí to nelíbilo, snažila se zalézt mezi kameny, nám ale neunikla. O něco výš jsme narazily na druhou studánku, neobydlenou. Byly jsme asi v půlce kopcea začalo se nám jít o něco líp.

studánka
studánka

žába
dobře maskovaná žába

žába
žába zvědavě vykukující

Na konci lesa jsme uviděly první chalupy, sláva, jsme tady! Kamarádka skučela, kdy už bude kopci konec, ony i chalupy stály ve svahu. Konec byl na lavičce pod stromy s výhledem až kamsi na Slovensko. Posvačily jsme čokoládové tyčinky zakoupené v hospodě pod kopcem, pokochaly se výhledy a šly dál. Kamarádce jsem musela slíbit, že už půjdeme jen a jen z kopce. Měla jsem dojem, že mi nevěří.

javořinka
och koch

výhled
sjezdovky

 Přešly jsme louku a zašly zpátky do lesa. U cesty rostly borůvky a jahody, ani shýbat jsme se pro ně nemusely, stačilo jen ruku natáhnout. Mírným klesáním jsme došly až nad dědinu, ani nevím, kdy se nám podařilo sejít ze značené stezky, takže jsme místo u restaurace vyšly u bytovek. Chybka to byla nepříjemná, sice jsme si nezašly, ale k restauraci jsme místo stínem lesa musely šlapat po rozpálené silnici. První pivo do nás žbluňklo rekordní rychlostí. Ukojily jsme hlad a žízeň. Slovenští turisté od vedlejšího stolu se velice s námi snažili seznámit, o což my tuze nestály, raději jsme zaplatily a šly.

Na Základně jsme odhodily batohy a vhupsly rovnou do potoka. Seděly jsme tam jako dvě vodnice na balvanech uprostřed koryta a máčely si unavené nohy. Doufám, že v chatkách co jsou proti proudu fungují čističky odpadních vod.

kudy?

 Kamarádka už se těší, co podnikneme příště.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Dámská jízda - den druhý adil 13. 07. 2012 - 07:58
RE: Dámská jízda - den druhý mirekČ 15. 07. 2012 - 11:04
RE(2x): Dámská jízda - den druhý hospodynka 16. 07. 2012 - 07:09