Konečně výlet

 V neděli ráno po skromné snídani odchází babička do kostela a já nekompromisně velím k odchodu na tůru. Anči dávám na výběr - buď tůra s námi, nebo kostel s babičkou. Rozhoduje se těžce, nakonec jde s námi.

skromná snídaně táborníkova

První část cesty Anči vyběhne. Doslova. Kato dělá, že na cestě sebral pavouka a drží ho v ruce. Anči zdrhá jen se k ní bratr přiblíží. Lesní cesty skýtají i jiné příležitosti k hrám - docela dlouho nám vydrželo otiskování stop do sluncem rozpuštěného asfaltu. Nad hlavou nám krouží vrtulník, probíhá akce Lesník II. Později narazíme na policejní auta, slovenská i česká.

 stopy v asfaltu

Cestou zkoumáme lesní hmyz. Od Kata se nám dostává odborné přednášky o vývoji kůrovce i s názornými ukázkami. Pozorujeme kůrovčí maminku i larvičky těsně před vylíhnutím.

"mami, dívej"

nosáč

Bylo opravdu horko. Nevadí, však nemusíme jít po cestě až nahoru, našla jsem pěknou zkratku lesem. "Mami, to není chodník, to je rýha jak kůň táhl lesem klády" moudře poučuje synek. "Červená značka jde po státní hranici a státní hranici tvoří hřebeny Beskyd, takže pokud půjdeme pořád do kopce, nemůžeme ji minout" argumentuji naprosto neprůstřelnou logikou. Drobná štíhlá Anička vesele hopká mezi smrčím, za ní funím já. Kato posedává, nabízím mu Ventolin, ale odmítá a zhluboka prohání plícemi horký lesní vzduch. 

civilizace na státní hranici

pravá valašská ovečka

Cestou potkáváme jahody a borůvky, obojí už zralé. Anči je nadšená, sbírá borůvky do ustřižené petky od vody. Vůbec se nechce vracet zpátky na Základnu, klidně by šlapala až na Bumbálku.

Z výletu se vracíme kolem druhé hodiny. Dítka  jsou hladová, roztápím gril a připravuji pozdní oběd. Chutnalo všem.