Nejprve krátká rekapitulace.
Obývák jsem se synkovou pomocí malovala v roce 2009. Vzpomínám na to nostalgicky, byl to tehdáž poprvé, co synek maloval strop. Synkovy vzpomínky jsou trochu jiné a hledí nevrle pokaždé, když onu akci vzpomenu. Loni na podzim se nám ale objevily v obýváku rozsáhlé plísně a tak jsem musela vymalovat znovu. Přišli jsme o krásnou zelenou stěnu za gaučem, nový odstín byl divně karamelový, bylo jen otázkou času, než obývák znovu přemaluji.
Letos na jaře se mojí kamarádce stala nehoda. Kamarádka má ráda večery při svíčkách. Obrovské tlusté svíce postavila na skříňku a relaxovala v jejich mihotavém světle. O pár dní později si všimla, že má na stropě černé fleky a začaděné zdi. Musela jsem se smát, když jsem ty fleky viděla, vypadalo to, jako by si v obýváku rozdělala táborák. Kamarádka vyhodila svíčky a pozvala si malíře, aby tu zkázu spravil. Když už bude malovat obývák, mohl by aj ložnici. A ložnici by slušely nějaké pěkné tapety. Na tapety jsme se vypravily do Zlína - na ten výlet nevzpomínám úplně ráda, bo jsem tam nedala přednost autobusu a následně vjela do jednosměrky (samozřejmě v tom špatném směru). Mají tam tu dopravu jaksi divně zorganizovanou. Ale prodejnu tapet mají ve Zlíně parádní. Tapety se vzorem stromů mi padly do oka jen co jsem vešla do obchodu. Věděla jsem, že je musím mít. Věděla jsem, že jsou přesně tím, co náš obývák zkrášlí a povznese.
A čekala jsem, až bude malovací počasí. Když ustaly deště a předpověď byla příznivá, vydalajsem se do prodejny barev, aby mi namíchali odstín, co bude k novým tapetám pěkně ladit. Jednu roli tapety jsem vzala s sebou a u okna vypbrala podle vzorníku sympatickou barvičku.
Doma jsem se s chutí vrhla do práce. Jak tak šudlám stěnu válečkem, ohlédla jsem se - a kurňa. Nátěr byl jakýsi moc šedý. Tak šedý, jako bývají kamenné zdi středověkých hradů. No ne, to uschne a zesvětlá, podle vzorníku bude barva světle kakaová. Domalovala jsem obývák a šla si doplnit vypocené tekutiny a ionty do nedalekého restauračního zařízení.
Když jsem přišla domů, koukám na zdi obýváku a pořád byly šedé. Možná jen o něco světleji šedé, pořád ale v odstínu hradní hladomorny. Nu co, je šero, žárovka v lustru svítí slabě, do rána barva důkladně proschne a jistě bude světle kakaová.
Nebyla. Ranní paprsky slunce se draly skrz žaluzie do pokoje a nemilosrdně odhalovaly krutou realitu - ohavně šedé zdi v obýváku. Pronesla jsem něco neslušných slov, skočila do auta a odjela do prodejny barev. Ne, nezardousila jsem prodavačky, myslím, že za to nemohly, na vině byl pravděpodobně starý zažloutlý vzorník. Koupila jsem piskli bílé barvy na zesvětlení a půlkilovku hnědé na dotónování. Do původní šedé barvy jsem to všechno zamíchala a vytvořila nový zcela originelní odstín, jaký ani ve vzorníku barev nemají. Tím jsem přelíčila obývák. Nu, světle kakaová to není, nazvala jsem to elegantní šedobéžovou a tvářím se, že se mi to líbí. Jsem vděčna mým nejbližším příbuzným, že tento počin příliš nekomentovali.
Následné lepení tapet už proběhlo bez větších potíží a překvapení. Strop v obýváku má jen nepatrně rozdílnou výšku (cca 2cm), takže s trochou šikovnosti vypadá tapeta nakřivo jen velice mírně. Poprvé jsem lepila tak, že jsem nenatírala pruhy tapet, ale přímo zeď, tak jsem pyšná, že se zadařilo, jen se nemůžu rozhodnout, který způsob je lepší. Když natírám tapety, mám obrovskou spotřebu letáků z Kauflandu, kterými si jednotlivé pásy podkládám, abych neumazala podlahu. Při natírání zdi ovšem lápalo lepidlo na zem a vždycky se trefilo do té jediné malé mezírky mezi papíry, kterými jsem měla podlahu pokrytou, o štaflích přilepených k papírům ani nemluvím.
les v obýváku
(ano, jsem nadšená)