Hablina | Red head

 No kéž by!

Dopadlo to malinko jinak. Své šediny dobarvuji na svůj původní tmavěhnědý odstín nebo nějakou jeho blízkou variaci. Někdy mi vlasy chytnou hodně dočerna, jindy se v nich objeví nazlátlé odlesky, ale pořád je to tmavě hnědá hlava. Barvím si vlasy každý měsíc - šedivím hodně, vlasy nad čelem mám už úplně bílé. Navíc mi barva na vlasech špatně drží a rychle se vymývá.  Nejzkázonosněji na barvu působí pot - pocením se barva z vlasů uvolňuje nejrychleji, to mám vyzkoušené. 

Když jsem si včera kupovala barvu na vlasy, stihl mě nejspíš krátkodobý záchvat šílenství a já vhodila do košíku krabičku s rudovlasou dámou na obalu. Před lety jsem si vlasy načerveno barvila, ale kvůli sportu jsem s rudými odstíny skončila - drží na vlasech ze všech nejhůř, kolegové spolucvičenci by nebyli nikterak nadšení, když by na svých sněhobílých cvičebních úborech nacházeli červené fleky pouštějící z mé upocené hlavy. Cvičení v tomto školním roce už ale skončilo, přišel čas se trochu odvázat. Blíží se prázdniny, budu free, cool a jánevímcoještě!  

Zkušenosti jsem tedy měla - věděla jsem, že na svých tmavých vlasech nevytvořím nic zářivě rudého, spíš jen červený nádech.  Ehm, zapomněla jsem na ty bílé vlasy nad čelem. Správně tušíte - jsou ČERVENÉ. Zbytek hlavy má tmavěhnědý odstín s načervenalým nádechem přesně tak jak jsem čekala. A nad čelem mi svítí zářivě červené vlasy. Také pěšinku mám plnou červených odrostů. Snažím se nedívat do zrcadel a přemýšlím, jestli si mám ustřihnout ofinu a červené vlásky začesat nebo raději zaběhnout do drogerie pro novou barvu, tentokrát černou.