Aktuálně z kočičince

 Tak teď u nás říkáme kuchyni. Od incidentu se sousedem totiž koťátka bydlela právě tam. Ráno jsem otevřela okno, vpustila dovnitř mámu Mícu, aby se s nimi potěšila, potom všichni odcházeli na toulky zahradou a přilehlým okolím. Párkrát za den se koťátka přišla domů najíst, večer se vrátila na nocleh. Nešika byla o něco toulavější, neukázala se doma klidně dva dny, potom se vracela domů celá hladová, mířila rovnou k misce a kulila oči, abychom jí honem naložili.
Tygr se netoulal, Tygr marodil. Vlastně marodí stále, celý den jen polehává a těžce dýchá. Ví Bůh, jestli se z toho vyhrabe. Je nevrlý a já ho chápu, kdo by se chtěl tulit a hrát si, když je mu špatně.
Nejpřítulnější a nejmazlivější bylo černé kotě Soi Fon. Samo se chodilo pomuchlat, jak si někdo sedl, hned ho měl na klíně. Když se Soi Fon dva dny neukázala doma, nijak nás to nepřekvapovalo, vždyť Nešika se taky tak toulá. Jenže Soi Fon se nevrátila ani třetí den ani čtvrtý. Vytiskla jsem letáčky, že se kotě ztratilo, Anči s kamarádkou letáčky vzaly a roznesly po okolí. Soi Fon se neobjevila. Je mi to líto, poprvé v životě jsem měla ráda nějaké malé zvířátko a hned o něho přišla.
Nešiku jsem dnes vypakovala z domu, naštvala mě velice. Nedodržuje hygienu, čurá pod stůl, hovínko dnes udělala přímo před kuchyňskými dveřmi. Bude z ní kotě outdoorové, venku může čurat a kadit po libosti.
"Nemáme žádné pořádné kotě." zahučel temně Kato. Se mi zdá, že až se Míca zase zakulatí, přistaví synek žebřík na půdu a na dno staré skříně nachystá pelech....