"Že mi autem odvezeš domů stromek?" zaškemrala tchyně. A že zároveň vezmeme stromek i pro nás. Tož co bych pro tchyni neudělala. Je to osoba srdce laskavého a myslí to s námi dobře. Domluvily jsme se na den D, hodinu H. Cestou jsme ještě pobraly gigamega vánoční nákup v Albertu. Plantáž se stromky byla zamčená, majitel nikde. Tchyně se ho vydala hledat. Neměl zrovna čas, ale je to kamarád, tož pravil, že si máme stromky vybrat a uřezat samy.
Tchyně odemkla zámek na bráně a vydala se na průzkum plantáže. "No já řezat neumím!" pravila zvesela a strčila mi do ruky pilu, co tam ležela. Brouzdaly jsme blátem a suchou trávou a hledaly ty nejkrásnější stromečky ze všech. Tchyně sháněla něco malého na kosen u zdi. Já něco ne moc velkého, co postavím na šicí stroj mezi dvě okna. Uřezala jsem dva stromky a aj něco větví pro kamarádku. Balící stroj na obsluhovat neumím, tak jsme stromky nacpaly do auta jen tak a jely dom. Tchyně má malou hustou roztomilou jedličku. Já mám jedli o něco větší. Když ji uviděl Kato, začal se hrozně chlámat a pravil, že stromek máme letos 2D. No co co co, vybírala jsem ho do konkrétního prostoru na míru a tak, aby šlo kolem něho chodit. Majitel plantáže se smál, že kvůli nám začne pěstovat placaté stromky - což mimochodem docela dobře může být trhák příštích Vánoc.
Původně jsem plánovala, že stromek o něco zkrátím, aby na šicím stroji tolik nečněl. Nakonec jsem usoudila, že je to škoda a že v dívčím pokoji je beztak víc místa než v obýváku a taky že Anči si stromeček víc užije, když ho bude mít na očích a stromek jsem dala do dívčího budoiru. Zbaběle jsem ho tam dala už dnes dopoledne. Původně si ho moji drazí měli upevňovat sami až na Štědrý den. Představovala jsem si, jak já, matička nemohoucí, budu sedět v křesle, udílet jim dobré rady a oni (tedy Živitel a Kato) budou kmitat s pilkou. Tož vyměkla jsem a radši to udělala dokud můžu, sama a po svém.
Kmínek jedličky jsem rovně seřízla, aby do stojanu dobře pasovala, uřízla dolní větve, které zbytečně překážely a volně je do stojanu naaranžovala, aby to celé vypadalo souměrně a hezky. Pravda, nebožtík můj tatík, ten nesouměrné větve navrtával přímo do kmene stromku, ale on byl duší kutil a profesí truhlář. Ještě trochu poupravím vršek a nazdobení stromku na Štědrý den už dětičky jistě zvládnou samy.
