Zpět na blogu

Ano, je to tak, konečně jsem zpátky. Po nekonečně dlouhé pauze bez internetu a bez počítače vůbec opět se cítím být civilizovaným člověkem. Obratně jsem se letos vyhnula vymýšlení vánočních dárků a následnému zdlouhavému shánění vysněných zbytečností po celé zemi Moravské a objednala mým miláčkům dar společný a nejcennější, nový kompjůtr. Pod nohama se mi motá obrovitá černá nehezká bedna, která prý umí možné i nemožné a rozhodně mnohonásobně líp než ta předešlá, nehučí, jen tiše šumí, jedno světýlko svítí zeleně, druhé bliká zeleně a do toho svítí mrňavý modrý displej s údaji o teplotě a kdoví čím ještě. Advent letos strávím poklidným rozjímáním u internetu, obklopena nekonečnou láskou a vděčností mých blízkých nadšených nečekaně luxusním dárkem...aspoň tak si to představuji. Když jsem jim oznámila, že díky novému počíači nedostanou od Ježíška už ani ponožky z tržiště, moc nadšeně nevypadali...