Buchta a pošta

14. září 2007 | 09.59 |
› 

 14. září 2007 v 9:59

Z nějakých prapodivných příčin jsem se dnes vzbudila dobrou půlhodinu před zazvoněním budíku (pardon, před vyhráváním mobilu) i snažila jsem se smysluplně využít čas navíc tím, že jsem upekla dětem k snídani buchtu. Takvou rychlobuchtu, co se jen smíchá ve šlehači, nalije na plech a za pár minut je hotovo. Dítka vytažená z postele vůní pečící se dobroty nakukovala přes zapatlané sklo do trouby a tázala se netrpělivě, kdy už bude buchta hotová....a já si v tu chvíli uvědomila, že jsem do ní nedala kypřící prášek. Sprostě jsem zaklela (jen v duchu, bych nekazila čisté duše nevinných dítek) a vytáhla ten zázrak z trouby. Pohroma se nekonala, místo očekávaného zdršťku jsem nevěřícně zírala na úplně normální buchtu, zázraky se někdy zkrátka dějí. Zbytek rána proběhl podle standartního scénáře popsaného již zde.
Na cestu do školy jsem si přibalila do kabelky hrst složenek a sáhodlouhý seznam na nákup. Pošta u nás otvírá v osm. Jelikož jsme s holkama výjimečně vyrazily do školy včas, našla jsem poštu ještě zavřenou a před ní zástup dychtivých stařenek těšících se na důchod. Odskočila jsem si tedy nakoupit do přilehlého marketu pár základních potravin, zpět na poštu jsem dorazila minutu po osmé. Lidí plno, vytáhla jsem si pořadový lístek č.26, na obrazovce svítilo číslo 3. Odskočila jsem si tedy do přilehlého papírnictví....po návratu z papíráku už bylo stařenek na poště méně, svítilo č.18. Ztěžka jsem se sesula na poslední volnou židli, když tu přišla další babička. Ihned jsem zdvořile vyskočila, babi však, vidouc mou únavu a strhané rysy, pravila, že postojí a ať klidně sedím...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře