Vraždění neviňátek

6. září 2007 | 14.19 |

 6. září 2007 v 14:19

Ráno lilo jako z konve i dostala jsem nápad, že Živitel dorazivší z noční směny mohl by dítka rozvézti do škol autem. Živitel pravil, že od toho jsem tu já a že to zvládnu. Zezelenala jsem hrůzou, mužíček ovšem rychlostí blesku vhupsnul do pyžama a začal se ukládat do pelechu, děti se nasalašily do auta a mámo jeď.
Můj řidičský průkaz ještě voní novotou a třebaže jezdím dost často, ranní špičce se vyhýbám. Snažila jsem se objet nejkritičtější křižovatku a v krátkém úseku jsem si to kalila dokonce na čtyřku. Čím blíž škole, tím byl provoz hustší, dnes díky dešti vyrazili do provozu i ti, co normálně chodí pěšky (jako já). Proud aut se krokem šinul od přechodu k přechodu, policisté hlídali přecházející dítka, na všech semaforech, co po cestě mám, na mě jukala červená. Vyložila jsem holky před školou a sotva jsem se znovu rozjela, vhupsnul mi do cesty malý chlapeček a hbitě přeběhl rušnou silnici. Ubrzdila jsem to, sprostě zaklela a následně poděkovala tomu nahoře, že hlídá chlapečka, a také mému manžovi, že má brzdy v autě v tak perfektním stavu.
Pokračovala jsem k další škole, pak úzkými uličkami zpět na hlavní silnici....a další problém, dostat se poránu z vedlejší silnice na hlavní se ukázalo být nadlidským výkonem. A sotva se mi to podařilo, už jsem zase stála na semaforech....zítra jdou děcka do školy pěšky i kdyby trakaře padaly.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře