Druhý školní den v první třídě se vyznačoval značnou krástkostí vyučování. Děti měly pouze dvě hodiny i přemýšlela jsem, co v těch devadesáti minutách čistého času stihnu doma udělat. Vymyslela jsem, že upeču roládu, ať mají na zítra něco k svačině. Nachystala jsem si plech, ustřihla papír, zapla troubu, otevřela lednici....a vajíčka nikde. Nějaký nezbedný skřítek je nejspíš zbaštil k večeři či co.....matně si vzpomínám, že jsem včera umývala nějaký připálený kastrolek....ne, nebyl to skřítek, byla to má starší dcerunka se svými kuchařskými pokusy (míchaná vejce). Uvařila jsem si kafe a pilně relaxovala.
Vyzvedávání dítka proběhlo ve značném chaosu. Čtyři první třídy mají jednu společnou nevelkou šatnu. Paní učitelky předávaly jednotlivá dítka rodičům, ti se cpali do šatny zároveň s nimi, měla jsem obavy, že mi tu moji berušku někdo zašlápne. Dosud jsem žila v domění, že šestileté dítě se už dokáže samo přezout a obléct, nu, není tomu tak, jedniné samostatné dítě bylo to moje a pak ještě jedna cigánečka, ta šla sama i ze školy.
Děti dostaly první domácí úkol, měly se naučit kreslit značku, kterou se budou podepisovat do doby, než se naučí psát. Anička si vylosovala draka, doma chvíli hučela, že ho nakreslit neumí, potom se jí ale dařili moc hezcí dráčci, už jich má plné tři papíry...
Vyzvedávání dítka proběhlo ve značném chaosu. Čtyři první třídy mají jednu společnou nevelkou šatnu. Paní učitelky předávaly jednotlivá dítka rodičům, ti se cpali do šatny zároveň s nimi, měla jsem obavy, že mi tu moji berušku někdo zašlápne. Dosud jsem žila v domění, že šestileté dítě se už dokáže samo přezout a obléct, nu, není tomu tak, jedniné samostatné dítě bylo to moje a pak ještě jedna cigánečka, ta šla sama i ze školy.
Děti dostaly první domácí úkol, měly se naučit kreslit značku, kterou se budou podepisovat do doby, než se naučí psát. Anička si vylosovala draka, doma chvíli hučela, že ho nakreslit neumí, potom se jí ale dařili moc hezcí dráčci, už jich má plné tři papíry...