V lese, jó v lese.

2. září 2007 | 15.05 |
› 

 2. září 2007 v 15:05

Slunce vlídně hřálo, na nebi pár bílých beránků, manža pravil, že bychom mohli někam na výlet. Původně se chtěl jen projet autem po okolí a kochat se vesnickými silničkami vinocími se mezi lesy, já i dětičky jsme nekompromisně požadovaly procházku přírodou. I vymyslel můj fikaný manžel kompromis. Odvezl nás do hlubokého lesa, vyložil z auta, naznačil směř pochodu a že prý tam na konci na nás s autem počká. Záchytným bodem pro nás měla být půvabná chlaoupka, samota uprostřed lesů, obývaná nikoli děti žeroucí babiznou, ale kamarádem elektrikářem. Manžel pravil, ať si pohnem a nikde se neflákáme, neb jde na noční a chce se ještě vyspat a že je to blízko, asi kilometr.
Les voněl, cesta mírně stoupala, když tu....chvíle napětí....objevila se před námi žlutá turistická značka. Varovné světélko v mé hlavě se divoce rozblikalo. Tohle není žádná kilometrová zkratka dolů k silnici. Tohle je turistická stezka od zříceniny Puchart na Potštát, pořád rovně vrchem lesa a k nejbližší odbočce dobře čtyři kilometry. Taktně jsem dítka upozornila, že tatínek se malinko spletl v odhadu vzdálenosti. Děti se krmily ostružinami rostoucími podél cesty a čtyřkilometrový pás ostružiní jim přišel lepší než kilometrový i neprotestovaly. Pravda, naše tempo se sběrem lesních plodů poněkud zpomalilo, ale aspoň nikdo netrpěl hlady. Pak vykoukla z lesa slibovaná chaloupka, starodávné stavení pečlivě udržované panem elektrikářem, který si v tu chvíli hezky povídal s mým drahým mužem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře