V čekárně

31. srpen 2007 | 19.33 |
› 

 31. srpna 2007 v 19:33

Chodím ke skvělé praktické lékařce, která má bohužel ve svém obvodu spoustu důchodců. Čekání na ošetření je u ní díky tomu na dlouhé lokte, stařičké důchodkyně si po ránu zaskočí napsat k paní doktorce léky na srdíčko, povykládají ji svoje starosti, přidají pár drbů...
I ochořela jsem, je tomu už mnoho, mnoho let zpět. Dcerunce (té starší) byl tenkrát tak rok a půl. Horečka mě rozpalovala, z posledních sil jsem dotlačila kočárek s mrnětem na středisko a zřítila se s pacholetem v náruči na poslední volné místečko v čekárně. Bylo mi opravdu dost zle, jak šel čas, batole na klíně také začalo ztrácet trpělivost. Poprosila jsem tedy houf čekajících stařenek, zda by mě nepustily před sebe, samozřejmě i ve svém zájmu aby nějakého bacila nechytly. Babky začaly zaprotestovat, co si to vůbec dovoluju, taková mladá a chtěla by nebohé důchodkyně předbíhat. Jsem osoba slušná a neprůbojná, rezignovala jsem a čekala dál. Mrně už jsem na klíně neudržela, malá začala chodit po čekárně opíraje se stařenkám o artritická kolena. Když tu.......ano, příběh graduje....batole vykonalo velkou, převelikou potřebu. Pamperska se nadula přidaným obsahem a ve vydýchané čekárně se rozvila vůně nečekané koncentrace. Zvadle jsem seděla na lavičce a čekala, až na mě dojde řada. Po pár minutách babky začaly remcat, že tu něco smrdí. A pak jedna dostala spásný nápad - že jako tu mladou paní s tím dítětem (to jako mě) pustí napřed....neprotestoval nikdo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře