Strasti rodiče skvělých žáků

29. červen 2007 | 15.31 |
› 

 29. června 2007 v 15:31

Tak konečně nastal vytoužený poslední den školního roku a rozdávalo se vysvědčení. Vysvědčení bylo skvělé, jak si lze domyslit z níže uvedeného diplomu. Žákyně šesté třídy jazykovky donesla houf jedniček a dvě dvojky, čímž potěšila mé mateřské srdénko. Na vysvědčení z hudebky byly jedničky samé. Dmula jsem se pýchou jaké mám šikovné děvče a neprozřetelně ji navrhla, jestli by mě mohla doprovodit do města, potřebovala jsem koupit pár maličkostí. Dcerce se záludně zablýsklo v očích, bleskurychle se převlékla (doteď nevím proč - byla přece v tom, v čem šla ráno do školy), dvakrát změnila tričko, třikrát boty a dostala jeden hysterický záchvat, že nemá žádné kalhoty a šlo se. Připojil se i potomek, který mi stále nedovolil, aby se tu o něm psalo. Hned u prvního vietnamského obchodu začala pusena přibržďovat a vykládat něco v tom smyslu, že za tak skvělé vysvědčení by měla dostat nějakou odměnu a tady mají úplně suprové šatičky.... Černé šatičky s bílými lebčičkami ji padly jak ulité, na hlavu nasadila šiltovku (s velkou lebkou - tu jsem ji rychle sundala), pak čelenku (bílou s černýma lebkama), kalhotky se jí naštěstí žádné nelíbily....rychle jsem zaplatila a táhla holku ven. Než jsem došla do zdravé výživy, kde jsem potřebovala nakoupit, měla jsem za sebou asi pět vietnamských obchodů, ušoupané nohy a lebky před očima. Když pak potomstvo prohlásilo, že se ještě půjdeme najíst (při nákupech vyhládne, že jo), souhlasila jsem už úplně se vším, zahla do nejbližší hospůdky a cudně všem objednala po půl litru kofoly (normálně piju pivo, ale byla jsem už totálně zpitomělá) a oběd. Nad talířem chutného jídla jsem si slibovala, že nikdy, už nikdy s sebou nevezmu děcka na nákup.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře