Žala máma, žala trávu

4. červen 2007 | 20.47 |
› 

 4. června 2007 v 20:47

Tak jsem dnes vyšla na zahrádku a seznala, že deště v minulých dnech povzbudily k růstu nejen zeleninu na záhoncích, ale i plevel (tamtéž) a trávu. Jahody se vesele červenaly mezi pcháčem, svlačcem a nečím, co si zrovna nevzpomínám, jak se jmenuje, tak jsem se odhodlala záhon vyplet, abych si následně mohla na jahůdkách pochutnat. Jen jsem zaklekla do záhonu, přiběhla naše Anič a mlsným pohledem sledovala, kde už jsem vytrhala plevel natolik, aby tam mohla začít slídit po jahodách. Než jsem doplela konec nevelkého záhonku, byl už začátek sklizený...A pak mě začaly svědit ruce. Od zápěstí až po loky se mi vyrazila červená pupínkatá vyrážka, neklamný projev kontaktní alergie na bůhvíkterý z těch plevelů. Z nosu mi začalo téct, dech se krátil. Přerušila jsem práci, šla se opláchnout a dýchnout si nějaké kortikoidy do úžících se průdušek.
Po pár hodinách už mi zase bylo hej, odpočatá a bez potíží znovu jsem se vrátila na zahrádku. Původní myšlenka byla vypít si ve vlahém podvečeru čaj a zakousnout buchtu v příjemném prostředí dvorečku za domem, leč nebylo mi přáno. Plocha, na které normálně roste krátce střižený trávníček (dobře se tu cvičí naboso) byla vysoko zarostlá. I vzala jsem srp a brousek, provedla zkušeně pár rychlých tahů přes ostří a pustila se do těch přerostlých travin. Ouha. Večer trávu žíti nelze, je tuhá, suchá a unavená. vzdorovala průběžně přibrušovanému srpu, nakonec jsem držela trs trávy v ruce a srpem do něho sekala jako mačetou....mačeta by se mi fakt hodila víc než srp. Zkrátím to, dusit jsem se začala asi v půlce dvorečku. Zítra ráno si budu muset přivstat a pokračovat v té starosvětské činnosti.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře