Hablina | Havárie

 Ráno jsem přímo před sporákem šlápla do mokré louže. Uprostřed ležela dokonale nacucaná utěrka. "Himllaudonfix!" zanadávala jsem a čuchla k loužičce. Čistá voda. Takže kočky to nebyly. Jen počkejte, drazí příbuzní, hned jak vstanete, podrobím vás všechny důkladnému křížovému výslechu, pachatele odhalím a louži ho zlikvidovat přinutím!

Manžel (vstával první)  tvrdil, že o louži nic neví a že on to určitě nebyl. Potom se v kuchyni objevil Kato. I on se tvářil svatě a že nic nerozlil. Ani Liána se nepřiznala. Houkla jsem tedy na Anči, ať vodu na podlaze setře, ale fňukala velice přesvědčivě, že její louže to není.

Potom jsem otevřela dvířka skříňky pod dřezem a na papuče mi vyšplouchla mokrá vlnka. Nakoukla jsem do skříňky a v ní....potopa. Voda byla úplně všude a hadice od myčky, co za normálních okolností ústí do odpadu, volně trčela přímo proti mně. Zpětně jsem si uvědomovala, že myčka, když v noci vypouštěla, měla malinko jiný zvuk - tak jako by zurčel potůček - ale v tu chvíli jsem tomu nepřikládala žádný význam. Zavařovačky stály v kaluži, papír na pečení byl nacucaný vodou, plné vody bylyi keramické formy po babičce a - hrůzo největší - vodou byla skrz naskrz promáčená a totálně zničená i celá moje pečlivě budovaná sbírka použitých igelitek a mikroténových pytlíků. Tak jsem to kalné dopoledne trávila vysoušením kuchyňské linky a vytíráním. Ohromná zábava to byla. Moji drazí chodili kolem po špičkách a ani si netroufli požadovat omluvu za ta strašlívá obvinění, co jsem proti nim ráno vznesla.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré - tak krásné povytíranou a vyuklízenou skříňku pod dřezem jsem ještě neměla. Na druhou stranu - té sbírky igelitek je mi vážně líto.