Hablina | Uklidila jsem obývák

 Podle nadpisu rutinní činnost každé hospodyňky. Kdo ale zná náš obývák, ten ví, že šlo o hrdinský čin nemalé náročnosti fyzické i psychické, navíc se značnými zdravotními riziky.

V obýváku jsem už delší čas cítila podezřelý smrádek. Příčinu jsem ale i přes opakované čenichání pátráni nemohla odhalit. Tož jsem usoudila, že půjde nejspíš o zápach nepořádku a špíny  (ač Kato tvrdil že ne, že cítí jen pach pušky a olejíčku na zbraně) - v poslední době se společná místnost naší rodiny nenápadně proměnila v ajťárnu Kata a jeho věrných druhů. Všude se povalovaly kusy synkova oblečení, kábly, nabíječky, myši, nože a mačety a vzhled celkově připomínal zbrojnici po výbuchu. Syn se roztahoval se svými věcmi po celém obýváku, pomalu jsem si ani neměla kam kafe postavit. Přišel čas ukázat potomkovi kde je jeho místo a vyhradit mu jeho vlastní kouteček, nevelký, jasně definovaný, jehož hranici nesmí překročit jediný vrhací nožík či hvězdice (o špinavých ponožkách nemluvě). Navíc bylo v obýváku trvale zatemněno kvůli Katově permanentně zapnutému noťasu kvůli pilnému hraní her studiu.

Tak jsem se pustila do důkladného smýčení a stěhování (koneckonců každoroční dušičková přepadovka příbuzenstva se blíží a je třeba se patřičně předvést) .Odtahovala jsem nábytek od zdi a skříňky vytírala zevnitř i zvenčí. Knihovna mi dala obzvlášť zabrat - proč my vlastně máme tolik knih? Otírala jsem hadříkem zaprášené hřbety a nemilosrdě vyřazovala knihy do sběru (asi tři). Taky spoustu časopisů jsem povyhazovala - dvacet kilo toho bude jistě. Sbohem stará Ábíčka, sbohem má sbírko Burd!!

Za knihovnou byl obrovský plesnivý flek. Za vitínou také. Hnusný a páchnoucí. Kato dostal za úkol odplesnivit zdi, já sprejovala proti plísni záda skříní. Bylo jasné, že zpátky ke zdi je vrátit nemůžeme.  Nábytek původně rozstrkaný porůznu po pokoji jsme všechen přestěhovali na jednu stranu místnosti a vytvořili masu zvanou obýváková stěna. Nevypadá to dobře. Ty kusy nábytku nebyly kupované, aby tvořily stěnu. Pohromadě vypadají neuspořádaně a chaoticky. Trochu kolotočářsky. Navíc se vedle stěny už nevešel můj počítačový stůl, takže jsem s noťasem skončila na starém šicím stroji. Živiteli se pod něho nevejdou nohy a navíc pořád šije. Šlape na pedál a já už mu vyhrožuju, že šicí stroj vytáhnu a on bude během čtení zpráv na internetu zašívat mládeži roztrhané gatě nebo sešívat povlečení.

Katův studentský koutek se ovšem povedl. Ještě zajedu pro větší stolek, aby se tam vešlo více výpočetní techniky, zatím má půjčený starý Liánin a příliš se u něho tísní. Myslím, že i Katovým kamarádům se bude koutek líbit a bude se jim tu společně hezky pařit studovat.

*

Uplynul týden a plíseň i přes opravdu silný postřik vystrkuje růžky (vlastně chloupky) dál. Nevím, proč Kato hleděl tak nevlídně, když jsem vyhlásila, že to bude chtít vymalovat.